přicházely a on věděl, že budou přicházet. Když souhlasil s Miriaminou prosbou, nedělal si iluze, že i největší láska se neobejde bez bdělé péče. Oběť, kterou učinil, nebyla pro jednou. Bude se stále opakovat. Kostobar tlachal a tlachal. Popíjel a byl už značně opilý. „O tom všem máš mlčet, rozumíš?“ opakoval. „Říkám ti to, protože jsem si tě zamiloval. Ale jen tobě. Jak to rozneseš – konec... Musel bych to říct svému pánovi a on... Rozumíš? Jsi amhorec... Ale já tě mám rád... Umíš krásné věci. Nestrkej nos do věcí lidí, co stojí vysoko...! Já ti říkám...“ Nakonec se mu všechno pletlo dohromady. Sluhové ho posadili na osla, opatrně ho drželi z obou stran a odvezli domů. Opět minulo několik šabatů. Jednoho dne – právě byl zabrán do velmi náročné práce – za sebou zaslechl známý hlas. Překvapeně odložil poříz, kterým ořezával dřevo, a otočil se. Před sebou uviděl Sebu, svého nejmladšího bratra. Seba byl zarostlý, vlasy měl dlouhé a špinavé a padaly mu do čela. Na sobě měl starý roztrhaný pytel. Nepřistoupil k Josefovi, jen z odstupu se před ním klaněl a vydával plačtivé výkřiky. Josef hned pochopil, co se stalo. „Nežije,“ vzlykal Seba, „nežije. Odešel do šeólu. Přišel jsem ti to říct.“ Obyčej přikazoval, aby se Josef vrhl na zem, roztrhl si šat a posypal hlavu popelem. On však pouze hluboko sklopil hlavu. Neuměl naříkat jako najaté plačky. Velmi otce miloval, ale už tehdy, kdy se s ním loučil a opouštěl Betlém, byl přesvědčen, že ho víc neuvidí. Dávno minula doba, kdy byl Jakub plný síly a energie. Tehdy se všechno v rodné vsi dělo podle jeho vůle. Nebyl despota, byl však silný člověk a všichni u něho hledali radu nebo pomoc. Pak se všechno změnilo. Otec začal slábnout. Mladší bratři už otce nepamatovali takového jako Josef. Běh rodinného života se odklonil od lože nemocného patriarchy. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186291