98 J������������������������������������������������������������������������������������������� Jan Folný: Buzíčci
výrazně srdečněji než lidé, co se neznají vůbec. Proč se s ním vlastně nekamarádím? Dávám si závazek, že místo kávy jede nácté se na něj usměju. Nejlíp jak umím. Možná ho i oslovím.
Kromě zálib a koníčků, které — jak už bylo zmíněno — v podstatě nemám, by se daly trávit volné dny i s přáteli. Bohužel i v téhle oblasti je to v mém životě slabší. Mí heteráčtí kamarádi, v podstatě jen spolužáci, už jsou dávno ženatí, vdané, mají děti. Rozpustili se v rodinách. Naše společné schůzky, akce a mejdany začal postupně oddělovat stále větší časový úsek, až se přestaly konat úplně. Homokamarády taky vyloženě nedisponuju. Jsou to spíš jen známosti (viz výše uvedený seznam) náhodně posklá dané na časové ose s různou vzdáleností od výchozího bodu sex, případně polovztah, který se nepovedl, a s různou, nej častěji ale značnou mírou vybledlosti, vyšumění. A protože nemá smysl mezi své přátele počítat ani těch pár kolegů z práce, se kterými občas prohodím nějaké to rychlé, plytké slovo nad rámec pracovní konverzace, je mým jediným přítelem lesba Anička. Ta však, protože je skvělou partnerkou a ještě lepší matkou, není schopna, hlavně z ča sových důvodů, plnit všechny povinnosti, které vyplývají z titulu moje nejlepší kamarádka, a bezezbytku naplňovat roli mojí utěšovatelky. Ale zase na druhou stranu jsem jí vděčný, že mě začleňuje do své rodiny, což vzhledem k tomu, že to s tou mou vlastní rodinou až zas tak moc neklape, je milé a příjemné. Většinou právě tam, u své jediné skutečné kamarádky doma, končím svoje mizerné víkendy poslední doby (kávu si tam už nedávám, těch jsem za celý víkend přepitý ažaž), Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186281