Často jsme se spolu scházely na kafe nebo chodily ven s jejími dětmi. Staly se z nás dobré kamarádky a probíraly jsme všechno možné, ze začátku zvláště moje lásky. „Dávej si na Amara pozor,“ řekla mi, „hodně kluků, co tu studuje nebo tu žije nelegálně, neberou holky moc vážně. Buď si chtějí jen užít, mají spoustu holek, ale pak se chtějí vrátit zpátky a vzít si nějakou ze své země, nebo tě berou jen jako příležitost, jak si zlegalizovat pobyt v Evropě. A prosím tě, neotěhotni.“ „Proč ne? Já myslím, že dnes je spousta dětí míšených. Jaký to bylo, když jsi byla malá ty?“ „Strašný, vždycky když jsem šla ven, na mě někdo pokřikoval a nadával mi. Já bych ti hlavně nedoporučovala mít dítě, dokud si nebudeš jistá, že s tebou ten kluk zůstane.“ „Jasně, budu si dávat pozor. A ve škole se ti děti neposmívaly?“ „Ve škole ne, prakticky jen venku cizí lidi.“ „Zažila si nějakou diskriminaci?“ „Jo, třeba když byl někdo nejlepší v basketu, vždycky bylo v novinách jeho jméno vedle jeho fotky. Ale když jsem byla nejlepší já, napsali jen moje jméno, bez fotky. To se stalo několikrát. Nebo jsem se hlásila na pedagogickou školu, chtěla jsem dělat učitelku ve školce, ale oni mě odmítli s tím, že by to vrhalo špatné světlo a nepůsobilo dobře na děti.“ „To je hrozné. Dnes by se to stát nemohlo.“ „Snad ne. Když jsem dospívala a tohle viděla, slibovala jsem si, že tu nezůstanu, že se odstěhuju někam na Západ, ale jak vidíš, zůstala jsem nakonec tady, založila rodinu, mám děti.“ „A máš skvělého manžela, který tě nepodvádí.“ 91
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186278