Často jsme se spolu scházely na kafe nebo chodily ven s jejími dětmi. Staly se z nás dobré kamarádky a probíraly jsme všechno možné, ze začátku zvláště moje lásky. „Dávej si na Amara pozor,“ řekla mi, „hodně kluků, co tu studuje nebo tu žije nelegálně, neberou holky moc vážně. Buď si chtějí jen užít, mají spoustu holek, ale pak se chtějí vrátit zpátky a vzít si nějakou ze své země, nebo tě berou jen jako příležitost, jak si zlegalizovat pobyt v Evropě. A prosím tě, neotěhotni.“ „Proč ne? Já myslím, že dnes je spousta dětí míšených. Jaký to bylo, když jsi byla malá ty?“ „Strašný, vždycky když jsem šla ven, na mě někdo pokřikoval a nadával mi. Já bych ti hlavně nedoporučovala mít dítě, dokud si nebudeš jistá, že s tebou ten kluk zůstane.“ „Jasně, budu si dávat pozor. A ve škole se ti děti neposmívaly?“ „Ve škole ne, prakticky jen venku cizí lidi.“ „Zažila si nějakou diskriminaci?“ „Jo, třeba když byl někdo nejlepší v basketu, vždycky bylo v novinách jeho jméno vedle jeho fotky. Ale když jsem byla nejlepší já, napsali jen moje jméno, bez fotky. To se stalo několikrát. Nebo jsem se hlásila na pedagogickou školu, chtěla jsem dělat učitelku ve školce, ale oni mě odmítli s tím, že by to vrhalo špatné světlo a nepůsobilo dobře na děti.“ „To je hrozné. Dnes by se to stát nemohlo.“ „Snad ne. Když jsem dospívala a tohle viděla, slibovala jsem si, že tu nezůstanu, že se odstěhuju někam na Západ, ale jak vidíš, zůstala jsem nakonec tady, založila rodinu, mám děti.“ „A máš skvělého manžela, který tě nepodvádí.“ 91
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186278
„No, ono o ten podvod ani tak nejde, když to není pravidlo.“ „Já myslím, že mě Amar občas podvádí, seznamuje se s holkama tak snadno jako se mnou: Ahoj, dáš mi telefonní číslo? Můžeme jít někdy na kafe? Ale já ho strašně miluju, je to nejlepší kluk, co jsem zatím měla. Je temperamentní, má kolem sebe auru, která k němu přitahuje druhé. Nikdy by nezradil své přátele.“ „No, já nevím, podle mě by sis mohla najít přítele, který ti bude věrný.“ „Zatím ne. A třeba mě nepodvádí, snad se mi to jen zdá, protože jsem žárlivá.“ S Patrice jsme občas chodily na africkou párty, kde dýdžeje dělal jeden její dávný kamarád, původem z Mali, který se narodil přesně ten samý den, co Patrice. Líbil se mi, ale nikdy mě nikam nepozval, a jak šel čas, zjistila jsem, že už mě zdraví jen ze slušnosti a že je na čím dál mladší holky vzhledem k sobě, věkový rozdíl se zvětšoval a já si proti těm puberťačkám, které balil nebo které balily jeho, připadala stará. Děti hlídal Patricin manžel a my dvě pařily až do časných ranních hodin. Klub byl plný kluků z Afriky a českých holek, které na ně letěly. Jednou jsem tancovala s nějakým klukem, když se mezi tancující dvojice vetřel cikán s růžemi. Ten kluk si nabízenou kytku vzal a dal mi ji. Příjemně mě to překvapilo. Pak ale zjistil, že by musel zaplatit, tak mi ji zase rychle sebral a vrátil prodavači. Tehdy mě to urazilo. Postěžovala jsem si Patrice. „Je to student, který si nemůže dovolit kupovat každé holce, s kterou tancuje, růže,“ vysvětlila mi. „No jo, tak mi ji nemusel dávat.“ 92
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186278
„Asi nevěděl, že se to musí platit,“ omlouvala ho. Jindy se stalo, že jsme šly s Patrice noční Prahou z jednoho klubu do druhého. Někdo šel za námi. Všimla jsem si ho první, byl to mladý Čech. Dotyčný nás dohonil a zastavil: „Moc se omlouvám, že vás sleduju, všimnul jsem si vás už nahoře.“ Napadlo mě, že se mu líbím. „Jste moc krásná, musel jsem za vámi jít a zeptat se, jestli byste si se mnou nešla někam sednout,“ mluvil a díval se přitom na Patrice. „Nezlobte se, ale já jsem vdaná,“ odpověděla. Muž se zklamaně rozloučil. V té době jsem neměla přítele, tak mě mrzelo, že neoslovil mě, ale Patrice s jejíma krásnýma oříškovýma očima a vlnitými vlasy jsem nemohla konkurovat, přestože jsem byla o deset let mladší. V bytě nad Patriciiným bydlela jedna svědkyně, Mirka, která se stala policistkou a ačkoli je svědkům zakázáno používat zbraně, starší jí dovolili nosit pistoli. Ona jediná se se mnou po mém vyloučení bavila. Patrice si stěžovala na hluk, který dělala, že nad nimi pořád někdo dupal a pak měla doma dva policejní psy, kteří v noci štěkali. Nedávno se situace zklidnila a Patrice si všimla, že už nějakou dobu nepotkává jejího dospělého syna, který fetoval a trpěl cukrovkou. Hádaly jsme, jestli je mrtvý. Po nějaké době jsem Mirku náhodou potkala v obchodě. „Ahoj, už jsem tě dlouho neviděla.“ „No ahoj, já tebe taky ne, bydlíš zase v Praze? Vrátíš se ke svědkům?“ „Ne, jsem tu jen na návštěvě a vrátit se už nechci. Prosím tě, Mirko, nestalo se něco s Milanem?“ „S jakým Milanem?“ 93
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186278