Přehled judikatury z oblasti věcných břemen (Ukázka, strana 99)

Vznik věcných břemen

a jeho rozhodnutí v této části tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolatelka vytýká soudům, že zvolily formu jednorázové náhrady. Soudy v této části postupovaly v souladu s dosavadní judikaturou, poskytující náhradu zpravidla jednorázovým plněním. Při zvažování této otázky lze přihlédnout k tomu, že i předpisy z oblasti veřejného práva vycházejí z poskytování jednorázové náhrady za vyvlastnění – omezení vlastnictví pozemku věcným břemenem [srov. § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve spojení s § 18 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku)].

Pokud jde o námitku, že žalované budou nuceny po celou dobu trvání věcného břemene cestu udržovat, lze odkázat na § 151n odst. 3 obč. zák., který zní: „Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání“.

47. K okolnostem významným pro stanovení náhrady za zřízení věcného břemene podle § 151o odst. 3 obč. zák. Souhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu ke zřízení práva nezbytné cesty § 151o odst. 3 obč. zák. § 9 odst. 1 zák. č. 334/1992 Sb.

Také při stanovení náhrady za zřízení věcného břemene podle § 151o odst. 3

98

obč. zák. je třeba přihlížet i k okolnostem, za nichž stavba zůstala bez přístupu k veřejné komunikaci, stejně jako ke všem negativním účinkům, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese.

Souhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu ke zřízení věcného břemene nezbytné cesty přes pozemek v zemědělském půdním fondu se nevyžaduje. To však neznamená, že by si soud neměl vyžádat vyjádření příslušného orgánu ochrany přírody, který souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu podle § 9 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, jinak uděluje.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3103/2007 C 8283 – Soubor

Z odůvodnění:

Žalobci se jako vlastníci chat domáhali, aby soud zřídil v jejich prospěch věcné břemeno spočívající v právu cesty přes přilehlé pozemky žalovaných, neboť přístup k jejich chatám nelze zajistit jinak. Okresní soud žalobě vyhověl. Soud prvního stupně zjistil, že k chatám žalobců nelze zajistit přístup k veřejné komunikaci jinak než přes přilehlé pozemky Ze tří variant přístupové cesty, vymezených ing. E. S., znalkyní z oboru geodézie a kartografie, považoval za optimální variantu 1. Jde o cestu o šířce 3 m a délce 360 m, která sice příčně přetíná pozemky parc. č. 400/5 a 310/4, ale umožňuje rovnocenné hospodářské využití obou částí. Právě příčná cesta je také jako „vyježděné koleje“ k přístupu k chatám dosud využívána. Zatím se místy rozšiřuje až do 10 m a pokud by nebyla zpevněna, hrozí její rozšiřování i nadále. Pro automobily je tato cesta, stejně jako cesta podle varianty 2, sjízdná jen za sucha.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186218

Odvolací soud tak s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, dovodil, že předpoklad pro zřízení věcného břemene stanovený § 151o odst. 3 obč. zák., že přístup žalobců k jejich stavbám nelze zajistit jinak, než přes pozemky žalovaných je splněn i z toho hlediska, že žalobci neodmítli odkoupení pozemků pro zřízení cesty za obvyklou cenu. Odvolací soud také uvedl, že nepovažuje za případnou námitku žalovaných, že zřízení věcného břemene je porušením zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že zřízení věcného břemene cesty jen pro chůzi a průjezd nemotorovými vozidly by žalobcům bránilo v řádném užívání jejich chat, např. jejich opravy a dostupnosti zdravotnické pomoci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní důvodné dovolání.

Dovolání je přípustné pro řešení otázky rozhodování soudu o zřízení věcného břemene podle § 151o odst. 3 obč. zák. ve vztahu k zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „ZOZPF“), která nebyla dovolacím soudem dosud řešena.

Podle § 1 odst. 2 ZOZPF (účinného od 1. 7. 1992) zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny (dále jen „zemědělská půda“) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen „půda dočasně neobdělávaná“). Shodně vyjmenovával zemědělské pozemky § 2 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Zákonem č. 120/2000 Sb. bylo toto ustanovení změněno tak, že se slova „louky a pastviny“ nahrazují slovy „trvalé travní porosty. Pozemky žalova-

Právo nezbytné cesty zřízené soudem

ných, kterými má být věcné břemeno nezbytné cesty zatíženo, jsou tak pozemky zemědělskými.

Podle § 9 odst. 1 ZOZPF k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, který je nezbytný k vydání rozhodnutí podle zvláštních předpisů, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2. Dále je v § 9 odst. 4 tohoto zákona uvedeno, že žádost o souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu podává ten, v jehož zájmu má k tomuto odnětí dojít. Podle § 9 odst. 6 zákona orgán ochrany přírody zemědělského půdního fondu žádost posoudí a shledá-li, že půda může být odňata ze zemědělského půdního fondu, vydá k tomuto souhlas a vymezí orientačně výši odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Jak vyplývá z § 10 odst. 1 zákona, je souhlas k odnětí zemědělské půdy závaznou součástí rozhodnutí, která budou ve věci vydána podle zvláštních předpisů [uveden odkaz na zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)].

Zřízení věcného břemene nezbytné cesty ke stavbě bylo v roce 1992 možné jen rozhodnutím stavebního úřadu formou vyvlastnění podle § 108 odst. 2 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánu a stavebním řádu (stavební zákon). Náležitosti návrhu na vyvlastnění včetně jeho příloh upravoval § 56 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu. Souhlas podle § 9 ZOZPF však mezi nimi uveden nebyl. Ani § 46 vyhl. č. 132/1998 Sb. (kterou byla zrušena vyhl. č. 85/1976 Sb.), upravující rovněž náležitosti návrhu na vyvlastnění, předložení souhlasu orgánu ochrany životního prostředí nevyžadoval. Dovolací soud vychází z právní úpravy platné ke dni rozhodování odvolacího soudu ve věci samé a nepři-

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186218

Vznik věcných břemen

hlíží k tomu, že zákon 50/1976 Sb. a vyhl. č. 132/1998 Sb. byly ke dni 31. 12. 2006 zrušeny zákonem č. 183/2006 Sb., o územní plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Od 1. 1. 2001 může být věcné břemeno nezbytné cesty ke stavbě zřízeno rovněž rozhodnutím soudu. Zákonem č. 367/2000 Sb., jímž byl změněn občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, který nabyl účinnosti právě 1. 1. 2001, bylo ustanovení § 151o obč. zák. doplněno odstavcem 3, který stanoví, že není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.

Ustanovení § 151o odst. 3 obč. zák. souhlas orgánu ochrany k odnětí zemědělské půdy při zřízení věcného břemene nezbytné cesty nevyžaduje, což koresponduje s tím, že takový souhlas není potřeba ani ke zřízení tohoto věcného břemene ve správním řízení. Tato úprava vychází zjevně z toho, že soud při rozhodování podle § 151o odst. 3 obč. zák. musí přihlížet k tomu, aby věcné břemeno co nejméně omezovalo využití zatíženého pozemku k zemědělským účelům.

To však neznamená, že by si soud neměl vyžádat vyjádření příslušného orgánu ochrany přírody, který jinak uděluje souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu podle § 9 odst. 1 ZOZPF, neboť je nepochybně k úvaze o zatížení zemědělských pozemků zřízením cesty odborně vybaven. Protože v daném případě soudy obou stupňů takové stanovisko nevyžádaly, je jejich závěr o zřízení věcného břemene nezbytné cesty podle varianty 1 ve smyslu § 151o odst. 3 obč. zák. předčasný, a tudíž nesprávný.

Rozsudek odvolacího soudu činí rozhodnutím zásadního významu otázka ná-

100

hrady za zařízení věcného břemene nezbytné cesty.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 4.

2000, sp. zn. 22 Cdo 2145/98, publikovaném v Právních rozhledech č. 9/2000, uvedl, že „při stanovení náhrady za zřízení věcného břemene podle § 135c odst. 3 obč. zák. nelze vycházet jen z ceny, za kterou by bylo možno dosáhnout smluvního zřízení věcného břemene, ale je třeba přihlížet k okolnostem, za kterých byla neoprávněná stavba zřízena a k újmě postihujícího vlastníka pozemku.“

Tyto závěry jsou přiměřeně použitelné i pro zřízení věcného břemene nezbytné cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák. Nelze přehlédnout, že rozhodnutím soudu dochází k trvalému omezení vlastnického práva vlastníka pozemku, a to jen z toho důvodu že vlastník stavby (případně i jeho předchůdce) zřídil stavbu, aniž přístup ke své stavbě zabezpečil. Je tedy třeba vycházet nejen z obvyklé ceny pozemku, ale je třeba zvážit konkrétní okolnosti, za kterých stavba zůstala bez přístupu k veřejné komunikaci, stejně jako všechny negativní účinky, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese.

48. Stanovení hodnoty věcného břemene § 151o odst. 3 obč. zák.

237 odst. 1 písm. c), § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Stanovení hodnoty věcného břemene pro úvahu soudu o výši náhrady za zřízení věcného břemene v řízení o zřízení nezbytné cesty představuje otázku skutkovou, nikoliv právní.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2176/2007 C 7780 – Soubor

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186218