Zrušení institutu svěřenství v Československu po roce 1918
situace podle další korespondence poté trvala i v následujících letech. Mezitím se však dne 30. dubna 1923 Alexandr oženil podle katolického ritu s ruskou princeznou Sofií Trubeckou a šperky jí připadly do držení, takže důvod pro jejich uložení do depozitáře odpadl. Na základě zákona č. 179/1924 Sb. z. a n. vydaného s účinností od 14. listopadu 1924 měli podle § 2 držitelé fideikomisu do šesti měsíců dodat soudu dohodu o vypořádání fideikomisu mezi držitelem a nejbližšími čekateli. Pod vedením držitele obou fideikomisů Alexandra se rodina Kolowrat-Krakovských dohodla, že budou v dalším postupovat dohodou podle zmíněného § 2. Dne 12. května 1925 uzavřeli zákonní účastníci příslušné dohody o zrušení peněžního svěřenství Kolowrat-Krakovských i reálného svěřenství Novohradských z Kolovrat, které soud obdržel dne 14. května 1925.129 Soud obě dohody projednal a vzhledem k tomu, že se v obou případech jednalo o stejného držitele i čekatele a opatrovníka, vyřizoval je s dotyčnými účastníky společně. Dne 9. ledna 1926 si soud vyžádal od účastníků jednak doplňující informace o umístění svěřenského jmění peněžního fideikomisu a rovněž je vyzval, aby předložili opravy různých nejasností ve lhůtě do 15. února téhož roku. Již dne 22. ledna 1926 advokát Alexandra Kolowrat-Krakovského soudu oznámil, že hlavní část jmění pekuniárního svěřenství je uložena u České eskontní banky a úvěrového ústavu v Praze. Dále dne 10. února 1926 soudu sdělil, že vyžádané opravy a příslušné podání byly vyhotoveny, žádá však soud o prodloužení lhůty k doručení tohoto podání z důvodu nemožnosti obstarání všech potřebných podpisů, neboť první tři čekatelé, pan Jindřich Kolowrat-Krakovský, pan Bohuslav Kolowrat-Krakovský Liebsteinský a Hanuš Kolowrat-Krakovský Liebsteinský, nebyli přítomni. Lhůta byla prodloužena do konce února 1926 a po obdržení potřebných oprav byla dohoda již 20. února 1926 zveřejněna na soudní desce a v Úředním listě s výzvou ostatním případným čekatelům, aby se vyjádřili k dohodě zdejšímu soudu do 30 dnů. Zvlášť byl ještě vyzván opatrovník svěřenství a potomstva Jeroným Colloredo-Mannsfeld, velkostatkář ve Zbirově, dopisem Zemského civilního soudu v Praze dne 6. března 1926 i s poučením, že pokud se nevyjádří ve 30denní lhůtě, bude na to pohlíženo tak, že legitimaci účastníků k uzavření této dohody uznává a s jejím obsahem souhlasí. V tomto dopise též soud shrnuje hlavní body dohody, podle které se zúčastněné strany dohodly nahradit zákonem zrušené rodinné svěřenství peněžní a šperkové fideikomisární substitucí s nástupnictvím upraveným pro různé případy v duchu původní zakládací listiny a rovněž s ohledem na stávající podmínky.
129
Národní archiv ČR, Fideikomisní spisy fond 212, inv. č. 58, karton 510.
89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186157