háchovce či na fašisty, je pseudoproblém vytvořený dodatečně pod vlivem proslulého velikášství českých fašistů. Pro žádného skutečného politika tato otázka vůbec neexistovala. Díky ubožáctví háchovců dostali nacisté zadarmo nejen zdroje země, ale i obyvatelstvo, vyzývané k práci „pro národ“, a dokonce měli bez vlastního přičinění zaručen i bezvadný chod správy. Kdyby se orientovali na fašisty, měli v okamžiku proti sobě na všech úsecích pasivní rezistenci nebo i přímou sabotáž, nehledě na obtíže při výměně garnitur a na absolutní neschopnost českých fašistů cokoli řídit. Těžko říci, zda nacisté v roce 1939 také chápali, jaká výhoda je v tom, že dostali do spárů loajality vedoucí českou garnituru s určitou autoritou v národě, a jak toho budou moci po léta využívat. Tolik je však jisto, že háchovská opozice je nemohla nijak přivést do rozpaků – s podobným problémem se už setkali a úspěšně ho vyřešili, když po svém „Machtergreifung“ zlomili podobně loajální buržoazní opozici německou. Ba dokonce jistá míra veřejně předváděné opozice háchovců jim musela vyhovovat právě s ohledem na českou společnost, právě s ohledem na to, že ona jim umožnila tuto jedinečnou kalkulaci, protože ona jim umožnila nahodit ohlávku a potom nenápadně, ale jistě nasazovat pouta a přitahovat je stále a více. „Troufám si tvrdit, že nikdy nebylo v Čechách tak zle jako za druhé republiky. Jeden by byl snědl druhého ze zoufalství nad tím, že jsme opouštěni všemi. Národ jako by si byl nalomil páteř; bylo to mizerné mravní ovzduší, kálelo se do vlastního hnízda, bylo to bahno plné infekce. Když přišli Němci, ti ledoví muži, spousta endemických bakterií pohynula mrazy. Společné nebezpečí nám napravilo hlavu, Češi se vzpamatovali. Přes udavače a kolaboranty, kterých byla přece jen mizivá menšina, sevřeli jsme se zase v jeden národ, který jednomyslně věděl, co chce: svobodu, vyhnat je.“29
29 Marie Pujmanová, Zase na světle božím, Kritický měsíčník 6, 1945, č. 1, 27. 6., s. 40.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186109