98
Mezinárodní obchod v 21. století
Celní sazby státu jsou obsaženy v celním sazebníku, což je úřední seznam, ve kterém jsou každému zboží přiřazeny celní sazby. Podle údajů Světové celní organizace (World Customs Organization – WCO) používá 200 států světa, reprezentujících 98 % světového obchodu, pro rozdělení zboží v celním sazebníku Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží (Harmonized Commodity Description and Coding System). Tento systém byl vyvinut v působnosti WCO v osmdesátých letech minulého století a jeho cílem je usnadnit procedury obchodu odbouráním nákladů na udržování různých klasifikací zboží v různých zemích. Harmonizovaný systém člení všechna zboží do dvaceti jedné části a do 97 kapitol. Z toho 24 kapitol je rezervováno pro zemědělské zboží a potraviny, další kapitoly slouží k začlenění surovin, chemikálií, průmyslového a dalšího zboží. Každé zboží je v HS popsáno a je mu přidělen číselný šestimístný kód (H. S. code). Celní sazebník sice může obsahovat jenom jednu celní sazbu pro dovoz konkrétního zboží, v praxi je však jeho obsah bohatší. Mezi základní sazby celního sazebníku patří všeobecná sazba (stanovena autonomně), sazba podle MFN (na základě dohody, nižší než všeobecná), sazby plynoucí z recipročních preferenčních dohod, jednostranné preferenční sazby pro některé státy nebo skupiny států, přístup na trh bez cel a bez kvót (pro nejméně rozvinuté země). V celních sazebnících vyspělých i rozvojových zemí se velmi často objevuje tzv. eskalace tarifů, to znamená, že celní sazba je tím vyšší, čím vyšší je úroveň zpracování produktu (čím vyšší je přidaná hodnota). Na citlivé výrobky jsou uplatňovány vysoké tarify, které se nazývají tarifní špičky. Za tarifní špičku je ve vyspělých zemích považována celní sazba přesahující 15 %. Pro regulaci dovozu tarifními opatřeními je důležité, jestli jsou jednotlivé celní sazby mezi sebou provázané a jestli stanovení jejich výše je provázané s ostatními záměry a opatřeními obchodní politiky. Netarifní překážky obchodu, respektive netarifní obchodní opatření, jsou užívány v obchodních politikách států jako nástroje protekcionismu, ať už s cílem podpory rozvoje domácí ekonomiky nebo pro ochranu před nekalými obchodními praktikami zahraničních subjektů. Původně se vyvinuly jako doplněk tarifních opatření, v současné době jejich význam převyšuje význam celních nástrojů. Za netarifní překážku je pokládáno každé opatření (kromě cel), které může nějakým způsobem ovlivnit obchod. Seznam netarifních obchodních opatření je velmi obsáhlý a nemůže být zcela vyčerpávající, neboť v politikách jednotlivých států přibývají nová opatření zejména s nepřímými dopady na obchod. Tříděním netarifních opatření se zabývala například Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) nebo Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).8 Vzhledem k tomu, že netarifní opatření jsou v literatuře9 obsažně popsána, je dále uveden jen přehled základních skupin. Podle klasifikace UNCTADu byla netarifní opatření rozdělena do následujících skupin (často se jedná o opatření, jejichž vazby na obchod a jeho regulaci nejsou na první pohled zřejmé):
8
9
[Bora 2002] Bora, B., Kuwahara, A, Laird, S., UNCTAD 2002; Walkenhorst, P., Fliess, B., OECD 2003 Např. [Štěrbová 2009] In: Kubišta, V., aj. Mezinárodní ekonomické vztahy. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň.
Mezinárodní obchod v 21 století.indd 98
22.11.2010 11:14:19 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186072