Tučná linka černou tuší
židovské anekdoty a jen jména jsou poarabštěná. V té době jsme jako Československo měli Araby rádi, protože od nás kupovali zbraně. Třeba z názvu písně El Mule Rachamim, což je židovský žalozpěv, vykouzlil jméno hrdiny příběhu z Maghribu. Mocný sandžar se jmenoval All Mulej Rachamin, a to vypadalo hodně arabsky. Citovaný žalozpěv byl po válce populární, nějaký slavný rumunský pěvec to velmi procítěně v Praze nahrál na gramofonové desky, a že všichni tehdy měli ještě v živé paměti tragické osudy evropských židů, byla tahle modlitba za mrtvé dost známá. V sedmdesátých letech už bylo pamětníků podstatně méně a hebrejsky neuměl skoro nikdo, tak si mohl Gregor takový vtípek dovolit, aniž by kdokoliv z těch, co se starali o cenzuru, něco poznal. Hezká byla historka nazvaná Muslimský šoulet: Jeden strašně chudý Arab stále záviděl Židům, že mají co jíst, i když to jsou nevěřící ďauři, a ze všeho nejvíc jim záviděl šoulet. I požádal svou ženu, aby mu tu židovskou pochoutku také uvařila, neb se rozhodl pořádně se našťouchnout. Žena opáčila, že na šoulet potřebuje husí maso, ale chuďas navrhl, že na to určitě dobře poslouží i kozí. Zabila tedy kozu, ale uvědomila si, že chybí hrách. Místo hrachu manžel navrhl jáhly, a když si po chvíli stěžovala, že nemá ani husí sádlo, poradil jí použít kozí lůj a místo česneku mrkev. Když tu krmi předložila muži k jídlu, ten nabral dřevěnou lžící nevábně vonící hmotu v misce a po ochutnání zvolal:
„U Alláha, co ti Židi na tom šouletu mají?“ let byl šéfredaktorem Di8. Několik kobrazu Jindřich Bešta. Původně byl na ÚV KSČ šéfem tamních vnitrostranických novin, ale dost chlastal, takže neměl nouzi o různé maléry. Byl to ale dobrý redaktor a soudruzi o něj nechtěli přijít, tak ho posadili za šéfredaktorský stůl v Dikobrazu. Měl celkem rozumné názory a dalo se s ním
Ilustrace k povídce Achille Gregora Jak zmoudřet z ovce, z cyklu Létající koberec (Dikobraz 1972)
pracovat. V těch letech už Kopecný jako námětář nefungoval a začínal jsem na vtipech dělat se Švandrlíkem. Bešta nás hned po nástupu informoval, že nám nebude bránit v pokračování našich dosavadních témat, že od nás neočekává žádnou politickou satiru, neboť na to „má svoje svině!“ To nám vyhovovalo a mohli jsme se dál věnovat rytířům, katům a trpaslíkům. Pohádky a středověk, to byla
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186050