Pavouci znehybněli. „Amen ve jménu Pána země!“ ozvalo se v odpověď zvolání lidí, kteří tam byli s ní. Nazývala je svým stádem. „Buď pochválen. Chudým připadne jeho zem a po nich zvířa tům a těm nejmenším stvořením Pána. Králové nebes!“ Chlapec naslouchal. Co to znamená? „Buď pochválen!“ volal každý v pokoji za dveřmi. „Králové nebes!“ „Těla bohatých budou znetvořena utrpením za jejich hříchy! Záře jejich zlata a majetku zčerná jako prach. Slabí a bezmocní budou odměněni. Ta odměna bude naše a pak jejich.“ „Naše a pak jejich! Naše a pak jejich!“ skandovali. Věděl, že brzy začnou zpívat. A tancovat. Divoké veselí. „Žalm kusadel!“ vyřvávala matka. „Žalm úlu a křídla! Slabí a bezmocní!“ „Slabí a bezmocní.“ Začali zpívat. Chlapci poskočilo srdce. Roztančili se; výkřiky a dusot po prkenné podlaze – v božím rytmu, jak mu vysvětlila matka – otřásaly celým stavením. Starý dům se třásl. V kuchyni drnčely hrnce a pánve a spolu s nimi jeho pokoj, sklep. Všichni to cítili. Možná to cítil i bůh a všímal si toho. Nebo satan. Matka tolik mluvila o satanovi a křičela, když znovu a znovu šlehala páskem. Milovala ho. Chlapec věděl, že ho miluje. Když plakal, políbila ho na čelo a uklidňovala ho; říkávala, že on za nic nemůže, že to není jeho vina. A někdy v noci mu čítávala z bible tak dlouho, dokud neusnul. Pokud ho miluje, proč ho zavírá do sklepa? Proč ho mlátí pás kem? Co to znamená? Ve tmě začali pavouci zase lézt.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185996