JABLONNÉ NAD ORLICÍ
umožnil postavit si břevnovský domek a v něm shromáždit památky po rodičích a starších generacích, zejména maminčiny rodiny. Jsou mi neustálou připomínkou toho, co často opakovala teta Anna Sokolová. „Děti, važte si toho, co máte, nakládejte s tím obezřetně – je v tom práce mnoha pokolení.“ Strýc Václav strávil válečná léta 1916–1918 jako děkan v České Třebové. Byla to „bohatá“ a mnohými záviděná farnost, ale strýc sem šel nerad, z donucení a hodlal při vhodné příležitosti jinam. Když se uprázdnilo Jablonné nad Orlicí, žádal o ně k obecnému překvapení a byl presentován. Byla to „chudá fara“, ale bylo zde pěkné bydlení, přívětivé městečko, velká zahrada a hory. Teta byla spokojena. Zbavila se starostí o kaplany a mohla zde hospodařit, jak po tom dlouho toužila. I kráva byla jeden čas, držela se pole, byla vlastní mouka a pekl se chleba. Ale ne dlouho. Strýc brzy prohlásil, že na to nemá, ale i tak zůstala spokojenost s hospodářstvím omezeným. Jablonné jsem znal zběžně z cest do Čenkovic, ale seznámil jsem se s ním až o prázdninách roku 1919, nedlouho potom, co se naši přestěhovali. Šel jsem tehdy pěšky z Náchoda, s noclehem v Rychnově, a když jsem vystoupil na vrchol kopců za Žamberkem, na Bredovce, otevřel se mi krásný pohled na jablonskou kotlinu, lemovanou v dáli Suchým vrchem a Bukovou horou nad Čenkovicemi. Jablonné samo bylo a je dosud skromné městečko, rozložené v údolí a na svahu. Ale fara lapidární architektury a ještě výše stojící kostel tvoří zde nad skromnými domy a chalupami něco jako místní Hradčany. Nebyl jsem si zprvu jist, že ta dlouhá budova s vysokou střechou a zářnými štíty, s hradbou a branou vpředu je strýcova fara, ale byla to ona. Uvnitř jsem postihl čilý ruch řemeslníků a návštěvníků, a když jsem se mezi nimi objevil, bylo to překvapení. Čekali mne od vlaku, ale já jsem přišel po pěkné silnici, pohodlné a tehdy do polovice zarostlé travou, málokoho a máloco jsem potkal za celé dva dny cesty. V jablonské faře bylo dost místa, ne však tolik, kolik by se dalo z vnějšího vzhledu soudit. Dole i nahoře byl velký mázhaus, horní velmi krásný, světlý, s trámovým stropem a portréty farářů. Po čase přibyl i strýcův od malíře Hlavy, dost zdařilý. Mázhaus ničemu praktickému nesloužil, ale
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185878