„Tyhle tituly nejsou pro oči zaměstnavatele vhodné,“ vysvětluje Elina se skloněnou hlavou. „Tak se podíváme, kolik toho tenhle zaměstnavatel snese,“ směje se pan Lundbohm a balíčky jeden po druhém rozbalí. Nejprve vytáhne román Násadka na pero Elin Wägnerové. „Wägnerová a Keyová…“ pronese Hjalmar Lundbohm. „Ano,“ přitaká Elina. „A Stella Kleveová.“ Oba vědí, co si ten druhý myslí. Mladá učitelka sympatizuje se spisovatelkami, které pokládají lásku za důležitější než sňatek. Ta dívka si kupuje knihy, říká si Hjalmar Lundbohm. To proto má tak okopané boty a obnošený kabát. Přepadne ho touha nakoupit jí šaty. Krásnou halenku. Kraj kovou. V dalším balíčku objeví Skvrny a cáry Gustava Frödinga. U téhle básnické sbírky je jasné, proč musí být zabalena do papíru. Fröding dokonce kvůli jedné z těch rozverných básniček čelil žalobě. Elina Frödinga miluje. Jak může někdo jeho básně pokládat za nemravné? Jsou plné pocitu osamělosti a touhy po lásce a blízkosti. Kolikrát jí právě Fröding poskytl útěchu, když sedávala sama ve třídě? Vždycky na tom byl hůře, vyobcovaný na okraj společnosti. „Ve skutečnosti nemusel zemřít tak mladý,“ řekne Elina. A Hjalmar Lundbohm okamžitě zavře oči a zarecituje: Zaprodal jsem duši pití v knajpě už sedím celý věk útěchu hledám u štětek toť mé trudné živobytí. Na chvíli se rozhostí ticho. Elina není schopna slova. Muž, který recituje Frödinga. Recitoval správně uměřeným tónem, nikoli příliš emocionálně. Text mluví sám za sebe. Mezi slovy „pití“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185783