přířítí jak Mo, tak vlak. Vlak zabrzdí s hlučným skřípáním a Mo s brunátnou tváří. Lapá po dechu. Rychle nastoupíme. Biene a Os kar hledají volná místa. Mo mě popadne za rukáv a naléhavě mi šeptá, že potkala Jonathana. Pozdravil ji a začal si s ní povídat, tak že nemohla hned jít. Bavili se o modelech letadel. „Je tak sladký!“ poskakuje Mo nadšením. Radši jí nepřipomínám, že tohle slovo po užívají jen ty dvě kozy. Vedu ji na místo. Chová se jako náměsíčná, vůbec nevnímá. Teprve ve Frankfurtu se zase začne tvářit aspoň trochu normálně. Bienina babička bydlí v severní části města, takže jedeme metrem na Merianplatz. Pak jdeme ještě pět minut pěšky. Nevím, co jsem čekala, když Biene říkala, že její babička bydlí s kamarádkami. Rozhodně ne tohle. Jejich bytový dům zvenku vy padá malebně. Je to starší dům s balkony. Zábradlí mají z kovaného železa a jsou krásně zdobená. Od sklepa po střechu je dům obrostlý divokým vínem. Nad vchodovými dveřmi je kamenná maska, která na nás plazí jazyk. V prostorné chodbě parkují jízdní kola a dětské kočárky. Biene a Oskar se tu pochopitelně vyznají, takže jdou první. Vedou nás do čtvrtého patra. Zazvoníme a docela dlouho čekáme, než se v bytě začne něco dít. Zaslechneme ňafání, smích a pak se konečně otevřou dveře. „Vida, to jste vy!“ pronese překvapeně dáma s krátkými červený mi vlasy. Má moderní brýle se silnými obroučkami. V náručí drží miniaturního, kudrnatého, hnědého psíka à la pouliční směska. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, že to není babča, ale její kamarád ka Eleonore. O něco později se dozvíme, že Eleonore bývala redak torkou ženského časopisu a teď pod pseudonymem píše horoucně zamilované romány. Psík se jmenuje Romeo. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185698
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.