synka, jak na poníku projíždí pod stromem, který býval jejím útočištěm v dětství. Jak ráda by však trpěla, kdyby mohla sledovat, jak Bernard MacCullough dospívá v muže a stává se pýchou a nadějí svého klanu. Gwendolyn si sáhla na tvář a užasla, že je vlhká od slz. Netruchlila jen pro onoho chlapce, nýbrž i pro dívku, která ho milovala. Dívku, která se kradla lesem a údolími, a dokon ce i klikatými chodbami tohoto sídla, jen aby jej zahlédla. Někdy měla pocit, že oba jejich životy skončily ve chvíli, kdy první dělová koule pronikla do hradu. Dudy ztichly. Stočila se do klubíčka a přitáhla si přikrýv ku pod bradu. Napadlo ji, co by si ten chlapec asi pomyslel o ženě, v niž vyrostla. Gwendolyn snila. Je zase dítě a běží bludištěm hradních chodeb. Slyší jeho hlas, ale nevidí ho. Prchá před ní, tančí po točitých schodiš tích a přeskakuje z plošiny na plošinu půvabně jako kočka. Doléhá k ní jeho škádlivý smích, ale ať ho prosí, jak chce, běží dál, neboť nevěří, že se mu může něco stát. Zděšeně se ohlédla, protože zaslechla hřmění děl. Jestliže jej co nejdříve nedostihne, nezachrání ho. Je však příliš tlustá. Příliš pomalá. Její buclaté krátké nožky nemohou soutěžit s jeho dlouhýma obratnýma nohama. Než doběhla za roh, už jí mizel za dalším. Gwendolyn, volal její jméno, aby ji pobídl k další honičce. Dunění děl sílilo a podlaha pod nohama se otřásala. Což pak je neslyší? Cožpak to necítí? Když sbíhala po hlavním schodišti, zahlédla ho, jak s vla jícím rudočerným plédem prchá do hlavní síně. Přece jen zbývá naděje. Pokud se jí podaří chytit ho za cíp kiltu, zadrží ho. A pak jej obejme a vlastním tělem navždy ochrání. Ve chvíli, kdy se její nohy dotkly dlaždic pod schody, hra dem otřásla ohlušující rána. Malá Gwendolyn sklesla na kolena a přitiskla si ruce k uším. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185669
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.