98 / Carl Ransom Rogers a jeho teorie
I když tématem terapeutického rozhovoru jsou klientovy problémy a hlavní důraz je kladen na zkušenosti teď a nyní (uvědomování si pocitů, emocí a inkongruencí i mezi různými konfiguracemi self ), jsou centrem procesu popřené zkušenosti, jejichž uvědomění a zpracování umožňuje změnu striktních postojů. Tím je zdůrazněn procesuální charakter změn. Jestliže si při studiu této teze vzpomeneme opět na psychoanalýzu, podaří se nám jasněji chápat její rozdílnost vůči přístupu zaměřenému na člověka. Psychoanalytik se jistě též zabývá různými aspekty psychických pochodů, jeho úkolem však je analýza problémů66 (tedy introjektů) pomocí přenosu, což je pro klienta ohrožující a vyvolává to odpor. V přístupu zaměřeném na člověka je primární vztah ke zdravé podstatě a probouzení dosud popřených zkušeností (pochopení sebe a význam pocitů) a jejich zpracování v souladu s organismickými procesy s tím výsledkem, že se dosud potlačené zkušenosti začleňují do vztahů nové konfigurace self a introjekce se často nevědomě rozpouštějí. V klimatu pozitivního přijetí je vyjádřen takový vztah, ve kterém self klienta nebude ohrožováno, neboť jeho zkušenosti nejsou ovlivněny názory a analýzou terapeuta. Reorganizaci, rekonfiguraci neboli aktualizaci self popisuje Rogers ve dvou směrech: jednak je to zvědomění popřených zkušeností a jejich nezkreslených „výzkumů“ a jednak asimilace postojů terapeuta. Klient mění pozvolna hodnotu původních zkušeností a zároveň asimiluje (do podvědomí) vztah a hodnotu pozitivního přijetí, což se stává rezervoárem pro jeho vlastní vztahy. Jak dokazují i nové výzkumy, domněnka, že se tato změna odehrává pouze v terapeutickém sezení, by byla mylná. Rogers zmiňuje, že k akceptaci zkušeností (i organických potřeb), které jsou v nesouladu se self, dochází i mezi jednotlivými sezeními. Změny nastávají i v podvědomých procesech, neboť v organismu neustále probíhají procesy zrání, ať ve smyslu pozitivním, nebo negativním. Jakýmsi důkazem tohoto jevu jsou náhlá rozuzlení technických problémů ve spánku nebo ideje umělců a spisovatelů, zrozené rovněž ve spánku. Jsou to ideje, které se náhle vynoří při probuzení a které mají právě svůj živý charakter. Již v přísloví „ráno moudřejší večera“ je zachycena tato staletá zkušenost. Proces zrání je ale podmíněn i novými zkušenostmi v každodenním životě klienta. Snad ještě malou poznámku k terapeutickému procesu. Akceptace klienta a nedirektivita není pro terapeuta vždy jednoduchá, jak vyplývá z dalšího příkladu: Jedna účastnice skupiny začala mluvit o problému a touze se seznámit s někým, jehož SMS spadla tak říkajíc z nebe, ona odpověděla a zapletla se do intimních „rozhovorů“. Stále více ji neznámý muž přitahoval i eroticky, a přitom byla již zasnoubená. Je neuvěřitelně těžké neříci „dej od toho ruce pryč, do čeho se to pouštíš“ a bez hodnocení upozornit i na možná nebezpečí a léčky, možná i ze strany psychopata. Tento rozhovor byl nadmíru intenzivní a způsobil mi doma nepříjemné pocity nesplněné zodpovědnosti direktivním oslovením – až do další skupiny za několik týdnů.
Podobných situací jsem zažil více, extrémní nastávají, když klient mluví o sebevraždě, když už to dokonce jednou zkusil a vy víte, že nemůžete nic dělat – všechny naučené etické pokyny jsou právě zde, s tímto klientem, jen popsaným cárem papíru. Jsou to extrémní
66
Vzpomínám si na výrok jednoho analytika, že je nutno nejdříve oprostit, přímo oloupat nebo otesat to špatné a dostat se na zdravé jádro self. Myslím, že by se takto obnažený klient rovnal novorozenci s fyziologickými potřebami dospělého.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185092