poprali.“ Mluvím jako v horečce. „Kdybych tak věděla proč. Kdybych jenom věděla, co se stalo, když se Maurice vrátil do loděnice. Sakra, nemůžu si na to vzpomenout.“ Můj hlas začne připomínat ječení a já radši ztichnu. „A co když to byl fakticky Claude?“ zašeptám po chvíli a slyším, jak zoufale to zní. Leonie si odfoukne z čela pramen vlasů. „Jako Kain a Ábel v bibli?“ zeptá se a mně neujde ironie v jejím hlase. Kain zabil svého bratra, protože Bůh upřednostnil jeho oběť, vybavím si. „Ano… ze žárlivosti a ze závisti.“ Leonie si mě měří. „Zisko, proč toho nenecháš? Claude má alibi. Jednoznačné alibi. Zisko…“ Zavrtí hlavou a dívá se na mě, jako bych se definitivně zbláznila. „Prosím tě, měj rozum… a dívej se dopředu, ne zpátky.“ Uvědomím si, že Leonie se mnou pomalu začíná ztrácet trpě livost. Frustrovaně se zadívám ven, kde svítí slunce. „Já nevím, já…“ Musím polknout. „Já jsem tak…“ „Zoufalá?“ „Ano.“ Připadá mi, že nic nemá smysl. Maurice je mrtvý a ni kdy znovu neožije. Už nikdy spolu nepůjdeme po louce, nikdy nebudu cítit pod rukou jeho jemnou pleť a nikdy se nepolíbíme. Nikdy už nebudu šťastná. Leonie mi položí paži kolem ramen a jdeme ven. Teplo je pří jemné. Už se po loděnici neohlížím. Mlčky míříme k autu. Leonie se náhle zastaví. „Zisko, já ti musím něco říct.“ „Co?“ Co přijde teď? Může mnou ještě něco otřást? Leonie se tváří trochu skepticky. „Poslyš, ty si vážně nevzpo mínáš na ten pohled od Maurice?“ „Na jaký pohled?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185082