Na ostří pera
vysvětlit Američanům, proč je tak důležité, abych s nimi jednal. Pro vás je americká přítomnost v Evropě po druhé světové válce samozřejmou. Pro většinu Američanů nikoliv. V USA jsem byl po helsinské konferenci často kritizován, že jsme Sovětům učinili příliš velké ústupky. Ale Závěrečný akt pomohl u vás ke vzniku disidentského hnutí, k tomu, aby se váš Václav Havel stal nakonec vaším prezidentem. Nyní je složité vysvětlit, proč americká prosperita také závisí na prosperitě střední Evropy, jak je tedy významné, abychom podpořili vaši svobodu a demokracii.“ Bavili jsme se o řadě problémů, ale přesto mi na můj dotaz ohledně jiné neklidné noci konkrétně neodpověděl. Dodnes tedy nevím, zda měl ještě jindy tak špatný spánek. Když jsme u toho spaní: V Bílém domě jsem se rovněž zajímal, jak vypadá pokoj, v němž spal Winston Churchill na vánoce 1941, krátce po Pearl Harboru. Dorazil sem na palubě křižníku, aby s Rooseveltem kul plány, jak porazit nacistické Německo a fašistické Japonsko. Původně mu Rooseveltova žena Eleonora vybrala Lincolnovu ložnici. Churchillovi se však nelíbila postel. Tak se vypravil chodbou prvního poschodí a ve volných pokojích zkoušel jednotlivé postele. Nakonec si ve východním konci chodby vybral pokoj č. 12, Růžovou ložnici. Jednak mu vyhovovala její postel, jednak tu spala královna Alžběta v roce 1939 a konečně, zdi byly vyzdobeny reprodukcemi z časů viktoriánské Anglie. Skutečně, v pokoji k vám dodnes dýchne cosi ze staré Anglie, možná tu ještě dokonce zůstaly stopy dýmu z Churchillových doutníků, které kouřil, kde a kdy se dalo. Bylo to všude, ve vaně stejně jako za slavnostní tabulí, ať se to okolí zamlouvalo či nikoliv. Vlastnost premiérů? Ačkoliv jich kouřil až dvanáct denně a k tomu denně pil láhev whisky, překročil devadesátku a vůbec se ukázal jedním z nejschopnějších státníků dvacátého století. Podle toho se také choval, neváhal na chodbu vyrazit v pyžamu, k velké nelibosti personálu a ostatních hostí. Bílý dům je velký, ale nikoliv zase tak, aby schoval různé neřesti svých hostů. Ale jeho pojmenování pochází až z minulého století, předtím ho nazývali prezidentským palácem, zámkem či prostě vilou. Teď svůj „Bílý dům“ mají mnohé metropole, například v Kyjevě se prezidentskému sídlu jinak neřekne. Je také bílý. Ačkoliv jsem v něm několikrát byl, dělal jsem rozhovory s prezidenty Kravčukem, Kučmou a Juščenkem, nemohu potvrdit, zda je omítka stejného složení. Co je v Americe veřejně 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185012