98
PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA A ČESKÁ OTÁZKA
Usídlil se v Tauridském paláci, zajistil si kontrolu nad nejdůležitějšími institucemi, podpořil utváření milic, jeho vojenská a zásobovací komise řídily tyto zvlášť důležité úseky. Sovět nedovolil financovat dosavadní vládní moc a dal zatknout ministry a některé další kompromitované politiky. Pod svou pravomoc soustředil všechny vojenské jednotky, které tak už nemohly být proti němu použity. V Tauridském paláci měl sídlo také prozatímní výbor dumy, poslanecké sněmovny, který v noci na 28. února prohlásil, že se ujímá moci. Stalo se tak poté, co předseda dumy zjistil, že potlačit lidové vzkypění a jeho důsledky násilím je vyloučené. Výbor začal chystat ustavení nové vlády. Jejím předsedou se stal kníže Lvov. Jmenoval ho ještě car – aby vzápětí v zeleném salónku svého vlaku podepsal abdikaci. Za svého nástupce určil syna Alexeje, do jeho dospělosti měl být regentem carův bratr Michail. Lékař ale Alexejovo jmenování ze zdravotních důvodů nedoporučil, car tedy předal vládu přímo Michailovi. Bylo to však už zcela neživotné rozhodnutí. V Tauridském paláci oznámil jeden z politiků změnu na trůně davům shromážděným v Jekatěrinském sále. Čekal nadšení. Místo něho zahučel sál nespokojeností: „Pryč s Romanovci! Ať žije demokratická republika!“ Michail se ostatně ani neodvážil carskou korunu převzít, prý ať o vládci rozhodne Ústavodárné shromáždění. Nebyla už ale žádná naděje, že by tato instituce mohla zachránit monarchii a trůn pro některého z Romanovců. Bývalý car chtěl odjet i s rodinou do Anglie a po válce se usadit na Krymu. Ani toho však již nedosáhl, místo toho na carskou rodinu čekala internace v Carském Selu. Carismus patřil dějinám. Revoluce, která měla měnit Rusko v demokratický stát, zvítězila – ale nekončila. Rusko se nezklidnilo, ani vnitřně nezkonsolidovalo. Všechno v něm bylo jakoby „prozatímní“, i politická situace, i politické instituce. Bylo to dáno také „dvojvládím“, vedle vlády působily sověty. Rozklad se nezastavoval. Rusko přestalo být vojenskou mocností, živelně se vzdalovalo válce, ač v ní bylo stále přítomno. Soupeřily v něm zcela protikladné tendence, k mocenskému šturmu se chystala spiklenecká radikální levice, představovaná Leninovými bolševiky, o moc usilovaly i konzervativní síly. Rusko bylo nepevné, rozeklané, trpící, zároveň ale mocně působilo ohlasem svého vývoje, který byl znát ve všech válčících státech. Byl různorodý, a to dokonce uvnitř každé země, vyvolával rozdílné výklady, představy, naděje. Zároveň vrhal stín ležící nad celou válkou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184948