Jak skončit pracovní poměr
6. Počítání času V rámci pracovního práva je nutné sledovat některé právní skutečnosti, které probíhají nebo již proběhly, a je zapotřebí sledovat jejich plynutí času ve smyslu počítání doby či lhůty. Zatímco dikce občanského zákoníku upravuje počítání času přímo ustanovením svého § 122 v rámci zákoníku práce činí počítání času potíže. Historicky zákoník práce úpravu počítání času obsahoval a nadále obsahuje jen částečně. Například u problematiky výpovědní doby zákoník práce přesně definuje její počátek i konec, ale například u zkušební doby její přesné vymezení zákoník práce zcela pomíjí. Situaci ještě ztěžuje použité pojmosloví ve smyslu lhůty a doby. Obě tyto skutečnosti mají totiž odlišné počítání času a to nijak nepřispívá k jednotnému výkladu, jak vůbec počítat čas v rámci působnosti zákoníku práce. Počítání času v občanskoprávních vztazích je, jak již jsme uvedli, upraveno v §122 občanského zákoníku. V ostatní právní úpravě může však existovat samostatná či speciální úprava pro počítání času. Proto se řídíme zásadou, že pokud takové úpravy počítání času v ostatní právní úpravě není, použijí se pravidla stanovená občanským zákoníkem. Zákoník práce neobsahuje jednotnou úpravu ve vymezeném paragrafu, proto je nutné sledovat jednotlivá ustanovení u konkrétně řešených problematik. Malou výjimkou je snad jen ustanovení § 333 zákoníku práce, v platném znění, které ale řeší jen počítání doby. Někteří autoři oba pojmy slučují dohromady a nerozlišují mezi dobou a lhůtou, jiní naopak důsledně aplikují rozdílnost v počítání času doby a lhůty. Pro správnou aplikaci v pracovním právu nenajdeme jednoznačné řešení, a proto nám nezbývá, než doporučit jednoduchou zásadu. Nenechávat nic na poslední den lhůty či doby tak, aby podmínky, při nichž jsou tyto instrumenty využívány, mohly být jednoznačně splněny s předstihem, či následně, podle toho, zda se váží na splnění v rámci běhu lhůty, nebo na splnění po uplynutí doby. Poslední den lhůty a doby, či první následující den po uplynutí doby či lhůty jsou totiž ona kritická místa, kde pak dochází k odlišným výkladům v počítání těchto časových úseků a v důsledku toho k nechtěnému pozbytí práv, promlčení a podobně. I přesto si oba termíny rozebereme v následujících kapitolách tak, abychom jim snáze porozuměli a zjistili, kde se vyskytují jejich úskalí.
6.1 Doba Doba je časový nepřerušovaný úsek (interval), na který se váže po jeho uplynutí určité právo, právní skutečnost či jiný následek. Tedy teprve po uplynutí doby cosi nastane.
Příklad Příkladem je výpovědní doba. Po jejím uplynutí pracovní poměr skončí. Tedy posledním dnem pracovního poměru je poslední den výpovědní doby. Následující den po posledním dni výpovědní doby, pracovní poměr již neexistuje. Je-li v průběhu plynoucí doby něco vykonáno, může to mít za následek její přerušení, nebo zastavení.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184875