98
KAPITOLY SYSTEMATICKÉ SOCIOLOGIE
ná, èasto dokonce urèitými didaktickými postupy vyvolávaná. Seskupení osob se zvýšenou komunikaèní aktivitou pak èasto nebývají považována za publikum, spíše jsou vnímána již jako shromáždìní pøímých aktérù komunikaèního procesu. Velká míra aktivní komunikaèní úèasti a spontánních projevù chování, nebudeme-li brát v úvahu akce pøipravované speciálnì pro dìti (koncerty, pøedstavení apod.), je akceptována u veøejných soutìžních her a zábavných estrád (èasto poøádaných a pøenášených televizí). Ještì dynamiètìjším publikem bývají úèastníci dnes velmi oblíbených velkých taneèních shromáždìní a obrovských koncertù známých hudebních skupin rùzných žánrù (folk, rock, støední proud ad.). Nejaktivnìjší, nejdynamiètìjší a zároveò – jak se ukazuje – též stále spoleèensky nejtolerovanìjší jsou publika nìkterých sportovních událostí, pøedevším kolektivních sportù jako fotbal a hokej. Bezesporu významným prvkem je v pøípadech onìch megapárty, megakoncertù, fotbalových zápasù apod. také rozsah publika. Shromáždìní velkého poètu osob, k tomu osobnostní charakteristiky a motivace mnohých úèastníkù, jejich zájem o urèitou povahu (žánr, formu) oèekávaných podnìtù aj. èasto spoleènì pøispívají k rozvolnìní publika v amorfní dav, což se odráží ve zpùsobech a projevech chování zúèastnìných. Reakce obecenstva pøi vystoupeních hvìzdných hudebních skupin a zpìvákù, mající podobu masové hysterie, byly svého èasu – v souvislosti s projevy publika na koncertech legendárních Beatles – oznaèovány jako „beatlemánie“. Jak uvádí Nakoneèný (1999, s. 249), objevují se napø. rytmické pohyby tìla s náznaky koitálních pohybù, svíjení se, pláè, zvláštì u dívek, v nìkterých pøípadech dochází k mdlobám. O. Mikšík tyto jevy charakterizuje „hromadným vytržením a pøevádìním mocných smyslových dojmù do motoriky“ (Nakoneèný, 1999, s. 249). Podobné a èasto extatiètìjší projevy chování, jak popsala øada historických svìdkù, bývaly kdysi (a dodnes ještì nìkdy bývají) vyprovokovány také zvláštì silnými náboženskými emocemi. Projevují-li se dnes však pøedevším jako reakce na slavné zpìváky, spatøujme v tom urèitou kulturní kontinuitu, neboť souèasné hvìzdy popu v lecèem nahrazují roli nìkdejších ikon. (U návštìvníkù koncertù vážné hudby se ovšem projevy masové hysterie pøíliš nevyskytují, pøestože nìkteré slavné operní hvìzdy zpívají pro desetitisíce svých zbožòujících fanouškù. Jejich emocionální naladìní tedy patrnì bude jiného charakteru.) Obèas popisované drastické a zvnìjšku nepochopitelné kolektivní sebevraždy èlenù nìkterých náboženských sekt však podle mého názo-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184638