98
/
Èást III. Souèasný vývoj pøístupu zamìøeného na èlovìka
V rámci teorie emocí se rozlišují ètyøi skupiny emoèních odpovìdí, z nichž jedinì první je považovaná za adaptivní a ostatní adaptivní fungování znesnadòují (Elliott et al., 2004): 1. Primární adaptivní emoèní odpovìdi – okamžité emocionální odpovìdi na situaci, které pomáhají jedinci adekvátnì zareagovat. Napø. hnìv jako reakce na ubližování pomáhá èlovìku asertivnì vymezit jeho hranice, a pøedejít tak dalšímu ohrožení v budoucnu. 2. Primárnì maladaptivní emoèní odpovìdi – též bezprostøední, ale zahrnují odpovìdi z pøedchozích, èasto traumatických zážitkù. V minulosti pomohly zvládnout urèitou situaci, ale v souèasnosti již nejsou zdrojem adaptivní reakce. 3. Sekundární reaktivní emoèní odpovìdi – emoèní reakce na primární emocionální zážitky. Napø. muž se bojí v nebezpeèné situaci (primárnì adaptivní), ale pak se za to stydí (sekundární), protože je pøesvìdèený, že muži se nesmí bát. 4. Instrumentální emoèní odpovìdi – emoèní odpovìdi, které jsou používané k tomu, aby ovlivnily a kontrolovaly chování druhých. Zmìna emoèních schémat se dìje vytvoøením nového významu v dialogu mezi klientem a terapeutem, kde terapeut hraje aktivní roli v potvrzování klientova emoèního prožívání a podpoøe rùzných zpùsobù zpracování zážitkù (processing). Prostøednictvím uvìdomìní si, regulace, reflexe a transformace emocí v empatickém vztahu klient získává lepší pøístup k informacím o sobì i o svém svìtì. Základním cílem terapie je dostat se k maladaptivním emocím v jejich živé prožívané podobì. Jedinì jejich pøijetím je možná i jejich transformace a klient dospìje k novému primárnímu emocionálnímu stavu. Terapeut facilituje toto uvìdomìní a transformaci tím, že vìnuje pozornost emocím, které se objevují na periferii klientova uvìdomìní, pomáhá klientovi naslouchat, prožívat adaptivnìjší primární reakce a potøeby, které ho vnitønì posilují. Zážitková terapie zamìøená na proces využívá øadu intervencí, aby aktivovala zásadní emoce klienta, pracovala s nimi a pomáhala mu dostat se k novým (empatie, focusing, technika dvou židlí apod.). Všechny intervence se odehrávají v kontextu vysoce empatického vztahu, který poskytuje bezpeèí. Citlivým sledováním, krok za krokem, co je nejvíc naléhavé v klientovì pøíbìhu, terapeutova empatická explorace dokáže pøesnìji uchopit klientovy zážitky než klientùv vlastní popis. Pomáhá mu vìdomì symbolizovat a uvìdomit si jeho implicitní prožitky a rozlišovat jejich pøesnìjší významy. (Pos, Greenberg, Elliott, 2008) Terapeut pracuje v rámci tradice zamìøené na èlovìka. Zdùrazòuje centrální roli toho, jak jeho klient pojmenovává své zážitky, a nesnaží se tyto klientovy zážitky kategorizovat podle urèité teorie. Klient je hlavní autoritou, která rozhoduje o tom, co prožívá a jaký význam jeho zážitky mají. Mùže však potøebovat velice specifickou formu terapeutovy pomoci, aby mu pomohl tyto jeho zážitky rozpoznat a objevit jejich významy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184636