98 /
INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
ZÁZNAM Z POZOROVÁNÍ (s využitím měřítek „Ukazatele inkluze“) 1. Sledování inkluzivní kultury školy: 1.1 Otevřenost školy (každý se ve škole cítí vítán). Školní budova působí spíše uzavřeným dojmem, ale pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci jsou vstřícní a dbají na dobrou vizitku své školy před každým, kdo se o ni zajímá. 1.2 Žáci si vzájemně pomáhají. Žáci jsou k vzájemné spolupráci, toleranci a pomoci vedeni (v průřezových tématech, v aktivitách družiny, atp.), nicméně každý žák je individuem s vlastní osobnostní výbavou, a proto můžeme v kolektivu vidět i méně „tolerantní“ žáky. 1.3 Pedagogové a nepedagogičtí pracovníci školy vzájemně dobře spolupracují. Pedagogický sbor je již více než deset let stabilní, fluktuace pracovníků je minimální, a proto je mezi nimi dosaženo velmi dobré úrovně profesní spolupráce, založené také na dobrých mezilidských vztazích. 1.4 Pedagogové jednají s žáky s úctou. Zvláště učitelé na druhém stupni se snaží vést své žáky k zodpovědnosti tím, že s nimi jednají s úctou a v určitém ohledu jako s partnery. Každý pracovník této školy (i nepedagogický) má k žákům úctu, ale dává ji najevo svým specifickým způsobem. 1.5 Mezi pedagogy školy a rodiči žáků existuje partnerský vztah. Zvláště v posledních 10 letech se kvalita komunikace mezi rodiči a učiteli výrazně proměnila. Vliv na tuto proměnu mělo plošné zavedení internetu do školy, kdy rodiče získali možnost komunikovat s učiteli prostřednictvím e-mailu. Partnerský vztah ale nemůžeme očekávat u všech rodičů a učitelů. Učitelé se stále střetávají s rodiči, kteří neumí či nechtějí s učitelem jednat jako partneři. 1.6 Zaměstnanci školy a členové správního orgánu dobře spolupracují. Nemám dostatek informací. 1.7 Do školy se zapojují všechny místní komunity. Rozmanitost místních komunit není široká, proto není ani komunity, která by se nezapojila. V posledních letech byl zaznamenán přírůstek žáků vietnamské a ukrajinské národnosti. 2. Podpora inkluzivních hodnot 2.1 Všichni žáci jsou motivováni a podporováni v tom, aby dosáhli úspěchu. Samozřejmě toto platí jak u žáků bez handicapu, tak s handicapem. Bez motivování a podpory by byla snaha pedagogů nemyslitelná. Nacházíme ji v osobním kontaktu stejně jako v přístupu k evaluaci jednotlivce. 2.2 Myšlenka inkluze je sdílena pedagogy, žáky, rodiči i ostatními zaměstnanci školy. Toto bohužel není pravda. Jsou pedagogové, zejména starší generace, kteří se bojí přijmout žáka s handicapem, protože po převažující dobu své pedagogické praxe se s problematikou inkluze nesetkali a nejsou dostatečně odborně vybaveni (i když v jejich prospěch paradoxně hrají jejich dlouholeté zkušenosti).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184633