98
/
AGRESIVITA A KRIMINALITA ŠKOLNÍ MLÁDEŽE
jak ses mohl dostat až do tohoto roèníku“ apod.). U takových dìtí vzniká pocit ménìcennosti, který je pro nì vnitønì nepøíjemný, a snaží se mu pøirozenì jakoukoliv cestou uniknout. Negativní vztah ke škole mùže být v tomto smyslu vypìstován již od samého zaèátku školní docházky, pokud ji dítì nastoupilo jako nezralé. Potom tìžce nese odlouèení od rodièù, nedokáže se podøídit školnímu øádu, pøi vyuèování si hraje, a tím pádem nedává pozor, je èasto napomínáno vyuèujícím a stává se jakýmsi outsiderem tøídy. Motivem odporu ke škole však mohou být i mimoøádné vìdomosti a schopnosti žáka. Typicky se tento scénáø objevuje u dìtí vyšších roèníkù, kdy se kolektiv postaví proti úspìšnému žáku, zaène jej zesmìšòovat, nazývá jej šplhounem, šprtem apod. Uèitel jeho nevýhodnou pozici ještì více zhoršuje tím, že jej dává za pøíklad ostatním, vyzdvihuje jeho schopnosti apod. U dìtí s mimoøádným nadáním se rovnìž objevují urèité zvláštnosti v chování – èasto vyrušují apod. – ruší napø. hodiny tím, že nadmìrnì doplòují výklad uèitele, který je pro nì nudný, nezajímavý, protože dítì v podstatì opakuje to, co se již samo nìkde nauèilo. Bohužel, souèasná pedagogická veøejnost není na práci s mimoøádnì nadanými dìtmi teoreticky pøipravena, chybìjí i praktické zkušenosti s jejich vedením. Další pøíèinou negativního vztahu ke škole mohou být vysoké nároky na žáky – toto je problém pøedevším víceletých gymnázií, popø. výbìrových tøíd. Stále èastìji pozorujeme, že se sem dostávají dìti ne pro svoje nadání, ale pro prestiž vlastních rodièù. Ti žáci, pro které jsou nároky pøíliš vysoké, se necítí ve škole dobøe, rezignují a mnohdy se ani nepokouší o dosažení lepších výsledkù. Následkem slabého prospìchu je nejen nedostatek vìdomostí, ale èasto dochází i ke zmìnám v chování, které mohou ústit v klasickou poruchu chování – napø. inklinaci k partám s protispoleèenským a agresivním programem. Negativní zážitky, které provázejí neúspìch žáka ve škole, se promítají i do sociálních vztahù mezi ním a uèitelem, pozdìji i mezi žáky navzájem. Slabý prospìch nakonec vede k postupnému zhoršování jeho sociálního postavení v kolektivu. Svými spolužáky bývají odmítány i dìti s rùzným zdravotním postižením, napø. žáci s vadami øeèi, smyslovým èi tìlesným handicapem. Pokud nejsou ve školním prostøedí dobøe a bezpeènì integrováni, vzniká u nich výrazný odpor ke škole a následné záškoláctví. V neposlední øadì mùže být negativní vztah ke škole zpùsoben tzv. školní fóbií. Jedná se o psychickou poruchu, která je vyvolána nepøimìøeným strachem a úzkostí z rùzných pøedmìtù, osob èi situací vázaných na školní prostøedí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184599