98
/
AGRESIVITA A KRIMINALITA ŠKOLNÍ MLÁDEŽE
jak ses mohl dostat až do tohoto roèníku“ apod.). U takových dìtí vzniká pocit ménìcennosti, který je pro nì vnitønì nepøíjemný, a snaží se mu pøirozenì jakoukoliv cestou uniknout. Negativní vztah ke škole mùže být v tomto smyslu vypìstován již od samého zaèátku školní docházky, pokud ji dítì nastoupilo jako nezralé. Potom tìžce nese odlouèení od rodièù, nedokáže se podøídit školnímu øádu, pøi vyuèování si hraje, a tím pádem nedává pozor, je èasto napomínáno vyuèujícím a stává se jakýmsi outsiderem tøídy. Motivem odporu ke škole však mohou být i mimoøádné vìdomosti a schopnosti žáka. Typicky se tento scénáø objevuje u dìtí vyšších roèníkù, kdy se kolektiv postaví proti úspìšnému žáku, zaène jej zesmìšòovat, nazývá jej šplhounem, šprtem apod. Uèitel jeho nevýhodnou pozici ještì více zhoršuje tím, že jej dává za pøíklad ostatním, vyzdvihuje jeho schopnosti apod. U dìtí s mimoøádným nadáním se rovnìž objevují urèité zvláštnosti v chování – èasto vyrušují apod. – ruší napø. hodiny tím, že nadmìrnì doplòují výklad uèitele, který je pro nì nudný, nezajímavý, protože dítì v podstatì opakuje to, co se již samo nìkde nauèilo. Bohužel, souèasná pedagogická veøejnost není na práci s mimoøádnì nadanými dìtmi teoreticky pøipravena, chybìjí i praktické zkušenosti s jejich vedením. Další pøíèinou negativního vztahu ke škole mohou být vysoké nároky na žáky – toto je problém pøedevším víceletých gymnázií, popø. výbìrových tøíd. Stále èastìji pozorujeme, že se sem dostávají dìti ne pro svoje nadání, ale pro prestiž vlastních rodièù. Ti žáci, pro které jsou nároky pøíliš vysoké, se necítí ve škole dobøe, rezignují a mnohdy se ani nepokouší o dosažení lepších výsledkù. Následkem slabého prospìchu je nejen nedostatek vìdomostí, ale èasto dochází i ke zmìnám v chování, které mohou ústit v klasickou poruchu chování – napø. inklinaci k partám s protispoleèenským a agresivním programem. Negativní zážitky, které provázejí neúspìch žáka ve škole, se promítají i do sociálních vztahù mezi ním a uèitelem, pozdìji i mezi žáky navzájem. Slabý prospìch nakonec vede k postupnému zhoršování jeho sociálního postavení v kolektivu. Svými spolužáky bývají odmítány i dìti s rùzným zdravotním postižením, napø. žáci s vadami øeèi, smyslovým èi tìlesným handicapem. Pokud nejsou ve školním prostøedí dobøe a bezpeènì integrováni, vzniká u nich výrazný odpor ke škole a následné záškoláctví. V neposlední øadì mùže být negativní vztah ke škole zpùsoben tzv. školní fóbií. Jedná se o psychickou poruchu, která je vyvolána nepøimìøeným strachem a úzkostí z rùzných pøedmìtù, osob èi situací vázaných na školní prostøedí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184599
PORUCHY CHOVÁNÍ SOUVISEJÍCÍ S AGRESIVNÍM CHOVÁNÍM/
99
Tento vztah se rovnìž vytváøí nespravedlivým hodnocením, kdy se žák dostává do neustálého napìtí, má pocit, že ať dìlá cokoliv, stejnì jeho výkon bude uèitelem ohodnocen nespravedlivì. Ze školy se vzdaluje pod nejrùznìjšími záminkami v dobì, kdy ho èeká zkoušení, provìrka, popø. když má na hodinu pøijít v jeho oèích nespravedlivý vyuèující. V tìchto situacích se dítì èi mladistvý netoulá mimo školu, nechodí pouze na daný pøedmìt, vymlouvá se na návštìvu u lékaøe, popø. se schovává v rùzných zákoutích školy nebo na záchodì. Na poètu žákù s negativním vztahem ke škole se stále èastìji a výraznìji podílí skupina tìch šikanovaných. Stále èastìjší šikana u nich zpùsobuje strach nejen z pobytu ve škole, nýbrž i obavu z cesty do školy a domù. Celkovì lze tedy pøíèiny odporu ke škole shrnout do tøí základních skupin: špatné pøizpùsobení školnímu režimu – projevuje se pøedevším u dìtí nezralých, které nejsou schopny snášet omezení a podøídit svou èinnost ostatním, nerespektují autoritu, jsou zvyklé si od raného vìku dìlat, co chtìjí; n èastá neúspìšnost vyplývající z nižší úrovnì rozumových schopností nebo nìkterá ze specifických vývojových poruch uèení; mùže se však jednat i o dìti s mimoøádným nadáním, pro které je škola nudná, nezáživná, uèitel neumí s takovým dítìtem pracovat, ostatní spolužáci jej zesmìšòují a ponižují; n v kolektivu nefungující pozitivní mezilidské vazby – mùže se jednat o negativní vztah k uèiteli, o nepøijetí jedince kolektivem, který dítì týrá, zesmìšòuje apod. n
Vliv rodinného prostøedí Rodina je nejdùležitìjším faktorem pùsobícím na dítì od nejranìjšího vìku. Má výrazný podíl na utváøení jeho osobnosti; v podstatì vìtšina vlastností, názorù a koneènì i životní styl jsou ovlivnìny rodinnou výchovou. Vìtšina výzkumù ukazuje, že základ jakéhokoliv patologického chování (a tudíž i záškoláctví) je tøeba hledat v rodinì. Na dítì negativnì doléhá jak pøehnaná péèe a s ní spojené vysoké nároky rodièù, tak i jejich nezájem o nì, o školu a školní prospìch. Na zpùsob výchovy v rodinì pùsobí celá øada faktorù – sociální postavení rodièù, jejich vìk, vzdìlání a kulturnost, poèetnost rodiny, zpùsob soužití rodièù a pøedevším kvalita této výchovy. Støídání rùzných zpùsobù výchovy, nejednotnost výchovného pùsobení, kdy rodièe jsou jednou velice pøísní, podruhé pøíliš shovívaví èi lhostejní, vedou u dítìte k nejistotì, k pocitu, že
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184599
100
/
AGRESIVITA A KRIMINALITA ŠKOLNÍ MLÁDEŽE
nikam nepatøí, má však i pocit, že rodièùm na nìm nezáleží a mùže si tudíž dìlat, co chce. Pokud z jejich strany chybí pravidelná kontrola školní práce a výsledkù, dostává dítì prostor k manipulaci a únikùm. Rovnìž jednostranné zamìøení rodièù na profesní a ekonomické aktivity zpùsobuje, že nemají na své dìti èas, jsou pøetížení, nervózní, pod stálým tlakem, péèe o dítì je èasto nahrazována penìzi, doma chybí pohoda a klid. Dítì potom hledá prostøedí, kde bude pøijímáno, kde jeho peníze budou znamenat vysokou pozici na žebøíèku hodnot – vìtšinou inklinuje k partám, jejichž programem mùže být i pravidelné záškoláctví.
Trávení volného èasu a vliv party Jak již bylo výše øeèeno, dítì, které nemá v rodinném prostøedí svoji pevnou pozici, necítí zde zázemí a jistotu, má zvýšenou inklinaci k úèasti v rùzných partách, èasto s patologickým programem, kde mùže trávit svùj volný èas. Avšak i pro dítì vyrùstající ve funkèní rodinì pøedstavuje skupina vrstevníkù do urèité míry stresující nárok, a tím je nutnost obstát v jejich oèích jako nìkdo, kdo pøijímá jejich normy. Požadavky na konformitu jsou ve vrstevnických partách daleko vyšší než v ostatních skupinách. Zahrnují zpùsob vyjadøování, úpravu zevnìjšku, druh hudby, kterou všichni poslouchají, postoje ke škole, práci apod. Samozøejmì, že každá tato skupina má i urèitým zpùsobem zpracovaný vztah k alkoholu, kouøení a drogám. Party a gangy s kriminálním programem u nás nejèastìji vznikají z podskupin mladých lidí, kteøí se mezi sebou dobøe znají, vyrùstají na jednom sídlišti, popø. v jedné vesnici. Tyto skupiny se mohou vymknout standardnímu sociálnímu chování a bìžným spoleèenským normám – zaènou chodit za školu, pøestanou chodit do práce apod. – a vytvoøí si vlastní hodnotové preference nebo (což je ménì èasté) se dopouštìjí patologického chování pouze v dobì svého volna. V mnohých pøípadech je záškoláctví v tìchto partách jednou z hlavních podmínek pøijetí. Vìtšinou se zde objevuje hlavní vùdce, ke kterému všichni vzhlížejí, snaží se jeho chování napodobit. Pobyt ve škole je nahrazován pøítomností v partì, která je èasto provázena zneužíváním návykových látek, alkoholu, nejsou øídké pøípady, kdy se dítì pod vlivem vrstevníkù dopouštìlo v dobì vyuèování vykrádání chat a jiných objektù, užívání motorových vozidel apod. Právì kriminalita dìtí a mládeže má mnohdy své koøeny v záškoláctví. Za posledních dvacet let se poèet stíhaných mladistvých zvýšil trojnásobnì a dìtí tøi a pùl násobnì. Pedagog by nemìl chápat záškoláctví pouze jako jednání žáka, který mu komplikuje jeho práci. Vždy by v nìm mìl vidìt reakci jedince, který není
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184599