98
n n
n
n
n
n
n n
n
/
ÚVOD DO KRIMINOLOGIE
Prevalence kriminálního chování dosahuje svého vrcholu v pozdní adolescenci – zhruba mezi patnáctým a devatenáctým rokem života. Èím døíve se jedinec trestného èinu dopustí, tím pravdìpodobnìjší je u nìj relativnì dlouhá kriminální kariéra stejnì jako spáchání vìtšího množství skutkù. V kriminálním chování existuje z hlediska pøechodu jedince z období dìtství do dospívání a z dospívání do dospìlosti zjevná kontinuita. Jinými slovy, u osob, které spáchají velký poèet trestných èinù v prùbìhu jedné životní etapy, je znaèné riziko, že stejnou tendenci projeví také v etapì následující. Malá skupina pachatelù (tzv. chroniètí pachatelé – viz výše) je odpovìdná za podstatnou èást všech zloèinù, pøipadajících na celou populaci. Pro tyto jedince je pøíznaèný nízký vìk pøi spáchání prvního deliktu, vysoká frekvence v páchání trestných èinù a dlouhá kriminální kariéra. Pro vìtšinu pachatelù je typická všestrannost, nikoli úzká specializace na vybraný druh trestné èinnosti. Zvláštì o lidech, kteøí se dopouštìjí násilných deliktù, platí, že mívají pestrý rejstøík trestù. Páchání zloèinù bývá souèástí obecnìjších asociálních tendencí, mezi nìž patøí nadmìrné pití alkoholu, závažné pøestupky v dopravì nebo sexuální promiskuita. Trestná èinnost dospívajících je charakteristická skupinovostí, naopak vìtšina skutkù spáchaných dospìlými nese rukopis jediného pachatele. S pøechodem do dospìlosti je spojena také zmìna motivù. U mladistvých pachatelù jich najdeme vcelku bohatou škálu – touhou po vzrušení a zábavì poèínaje, pøes snahu zahnat nudu až po dùvody emocionální nebo vyvolané vidinou snadného zisku. V dospìlosti již zcela dominuje princip utilitarizmu. Mnohé nasvìdèuje, že v kriminální kariéøe existuje urèitá posloupnost v páchání rùzných typù trestných èinù. Krádež v obchodì tak velmi èasto pøedchází vloupání, vloupání se objevuje pøed loupeží apod.
Zjištìní vývojové kriminologie jsou názorným stvrzením výhod, které kriminologii self-reportové studie pøinášejí. Nejen, že umožòují pøekonat úskalí registrované trestné èinnosti a proniknout do oblasti kriminality latentní, ale zároveò lze s jejich pomocí budovat solidní základy pro kriminologické znalosti o osobách, které se zloèinného jednání dopouštìjí. Bohužel pøes všechna pozitiva platí, že ani tyto výzkumy nejsou prosty urèitých metodologických a jiných nedostatkù. Bylo by pøinejmenším nepoctivé na nì v závìru této èásti kapitoly nepoukázat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184588