98
/
Interkulturní komunikace
Pøední vzdìlanci v Èechách a na Moravì ovládali tyto jazyky, ale rovnìž mezi knìžími je nutno bilingvismus pøedpokládat. Také praktický styk kupcù, diplomatù a dalších si vyžadoval znalost nìmèiny. Jak psal proslulý Eneáš Sylvius Piccolomini, dobrý znalec èeských pomìrù, v jednom spise nìkdy kolem roku 1450, „mezi Èechy je málo šlechticù, kteøí by neznali obojí jazyk“, tj. èeštinu a nìmèinu. Komunikaèní praxe vyvolávající nutnost uèit se nìmecky si vyžadovala i tvorbu prakticky využitelných pomùcek, jakými byly jazykové slovníky. Tak napø. v roce 1470 vznikl latinsko-èesko-nìmecký slovník a další. Mladí èeští šlechtici byli vyuèováni nìmèinì a latinì již od sedmého roku svého vìku. V uvedeném období se uplatòovala nìmèina jako lingua franca nejen na území Èech a Moravy, v Uhrách a v èásti Polska, ale také po nìkolik staletí ve sféøe pùsobnosti tzv. hanzy (obchodní organizace vzniklé v roce 1282) v Pobaltí, Dánsku a jižním Švédsku, též na pobøeží Belgie (Bruggy) a severního Ruska. Pozdìji nastal další rozmach nìmèiny v mezinárodním používání v rámci Rakousko-uherské monarchie, která pøetrvala až do konce 1. svìtové války a zahrnovala jak dnešní Èechy, Moravu a Slovensko, tak Rakousko, Maïarsko, Slovinsko, èást Rumunska, Itálie aj. V tomto státì byla nìmèina spoleèným dorozumívacím jazykem obyvatelstva složeného z øady etnik, slovanských, germánských, románských a ugrofinských. Souèasné postavení nìmèiny je ovšem odlišné: Je vcelku omezenìjší než v historii co do teritoriálního rozsahu, nikoli však co do velikosti populace, která tento jazyk užívá. Následující tabulka poskytuje pøehled o poètu lidí v zemích, kde má nìmèina oficiální status úøedního jazyka èi podobný (stav v roce 2004). Poèet mluvèích nìmèiny Nìmecko Rakousko Švýcarsko Lucembursko Itálie (Tyrolsko) Belgie Lichtenštejnsko
82,4 mil. 8,1 mil. 4,3 mil. 0,4 mil.* 0,3 mil. 90 tisíc 32 tisíc
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184585