98
/
Identita terapeutických komunit – filosofie a základní prvky
Smysl jednání komunity v případě porušení pravidel: Důležité je, aby komunita porušení pravidel vůbec reflektovala, reagovala na ně a měla k dispozici smysluplné sankce při jejich porušení. Řešení přestupku je příležitostí k sociálnímu učení, ale může také otevírat prostor pro agresi, vyřizování účtů, komploty (terapeuti proti klientům a/nebo naopak, vzájemné krytí v podskupinách apod.) nebo pro nevědomé skupinové mechanismy typu hledání obětního beránka. ■ „Právní kultura“ konkrétní TK: Někde převažuje „právní pozitivismus“, tj. tendence mít na všechno nějaké pravidlo a s ním spojený určitý postih, což přináší mechanickou, neosobní a „ne-komunitní“ odezvu na porušení pravidel a do značné míry zužuje možnosti sociálního učení.18 Jinde existuje (kromě několika málo neporušitelných pravidel) prostor pro „nalézání práva“ v komunitní diskusi, na základě precedentů a hodnocení situace z různých pohledů, což rozšiřuje možnosti učení a rozvíjí ducha společenství.19 ■
Je rozšířeným míněním, že demokratické TK uplatňují v duchu kultury zkoumání výhradně „měkký přístup“, který pravidla v konkrétní situaci teprve nachází a ujasňuje, zdůrazňuje toleranci, snaží se porozumět klientovu jednání, vysvětlit jeho motiv a ponechávat „sankce“ pouze v oblasti skupinové dynamiky – zatímco hierarchické TK charakterizuje „tvrdý“ přístup, explicitní pravidla, o nichž se nediskutuje, konfrontace a přímý postih. Tato ostrá dichotomie může ale být zavádějící. Autoři z okruhu novodobých psychoanalyticky vedených TK v Británii – jako Griffiths a Hinshelwood, Leedsová či Camplingová – sice obhajují humanistickou misi demokratických TK, ale zároveň se hlásí k významu zřetelně stanovených a dodržovaných pravidel, hranic a související odpovědnosti klientů za důsledky jejich počínání, jež pokládají za jádrové faktory všech TK. Na druhé straně autoři píšící o TK pro závislé (minimálně evropští autoři, jako Kooyman, Broekaert, Yates či Raimo) zdůrazňují důležitost faktorů skupinové dynamiky a komunitního dialogu pro dodržování pravidel.
Lze říci, že všechny terapeutické komunity znají a využívají pro udržení řádu TK variabilní nástroje – behaviorální, kognitivně behaviorální i psychodynamické/skupinově dynamické: jednak přímé sankce, spočívající v odejmutí výhod, úkolech navíc apod. až po podmíněné či nepodmíněné vyloučení, jednak „komunitní dialog“ o situaci, jímž se upevňuje vědomí pravidel a schopnost rozpoznávat a zvládat adekvátní či neadekvátní vzorce chování, a konečně i spontánní skupinové zpětné vazby, které přinášejí provinilci nepřímé, ale účinné sankce a podporují změnu chování. Rozdíl je spíše v důrazu, jaký terapeutické komunity na uvedené nástroje kladou ve své vnitřní praxi i ve výpovědi o sobě. Jonesův výrok, že demokratické TK nejsou zas až tak demokratické a hierarchické TK tak hierarchické, můžeme parafrázovat, že v zacházení s pravidly nejsou TK pro závislé tak „tvrdé“ a TK hlásící se k Jonesově a Mainově linii tak „měkké“, jak se jeví na první pohled (viz např. Vandervelde et al., 2004). A to, co se jeví na první pohled, může být do jisté míry také literárním konstruktem, ovlivněným teoretickou orientací autorů, tradicí linií, jejich sebeobra18
Do extrému je tento případ doveden v bodovacích systémech, které většina oddělení pro léčbu závislostí v psychiatrických zařízeních v ČR usiluje kombinovat s principy TK (viz kapitola 6 Terapeutické komunity v České republice). 19 První typ právní kultury je typický pro justici kontinentální Evropy, druhý především pro anglosaský okruh.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184578