98
ÈÁST I. LÉTA HLEDÁNÍ A ÚSILÍ O DOSAŽENÍ SHODY (1945–1968)
pøedmìty, kulisy, rekvizity), jednak osobní fasáda (ty èásti výrazového vybavení, které nejúžeji identifikujeme se samotným úèinkujícím, tzn. vzhled, obleèení, odznaky úøadu, ale také vystupování, gestikulaci, zpùsob mluvy). Bìžnì se oèekává, že mezi scénou a osobní fasádou existuje logická spojitost a vzájemná korespondence. Jednotlivec, který se chopí urèité ustálené spoleèenské role, obvykle zjišťuje, že konkrétní fasáda již pro ni byla ustavena; fasády jsou, jak øíká Goffman, „spíš vybírány, nikoli utváøeny“ (tamtéž, str. 34). Protože individuální výkon jednotlivce nepøedstavuje pøi zkoumání nejrùznìjších druhù interakce dostateèné východisko, zavádí Goffman termín tým, jímž oznaèuje jakýkoli soubor jednotlivcù, kteøí spolupracují na realizaci jedné úlohy. Postavení jednotlivcù v týmech není velmi èasto rovnocenné. Z nìkoho mùže být pøidìlením hlavní role uèinìna hvìzda, jiný se naopak mùže dostat pøed obecenstvo jen zøídka. Každý tým hraje svou úlohu pøed druhým týmem. Z tohoto pohledu je nutno uvažovat nikoli o dramatické akci, nýbrž o dramatické interakci. Oznaèíme-li jeden tým jako úèinkující a druhý jako obecenstvo, odhlížíme alespoò na èas od toho, že i druhý tým pøedvádí urèitý týmový výkon. Tím, že oba týmy smìøují k urèité jednotì ve svém projevu, pøedstavuje tato interakce nikoli kakofonickou smìsici jednotlivých hlasù, nýbrž spíše urèitý druh dialogu a souhry dvou týmù (tamtéž, str. 93). Výkony úèinkujících a publika se odehrávají v urèitém prostoru; Goffman hovoøí o regionech. Region charakterizuje jako místo, které je do urèitého stupnì ohranièené bariérami vnímání (tamtéž, str. 108). Regiony se dìlí na pøední („front region/front stage“), kde je výkon úlohy prezentován, a zadní („back region/backstage“), kde je pøipravován. K tìmto dvìma typùm regionù je možné pøiøadit ještì region zbytkový, tedy „vnìjšek“ (jsou jím všechna místa, která nejsou vymezena pøedním a zadním regionem). Jednotlivce, kteøí se nacházejí na této vnìjší stranì instituce, lze oznaèit jako „nezasvìcence“. Pøístup do pøedního a zadního regionu je regulován tak, „aby se obecenstvu zabránilo vidìt do zákulisí a nezasvìcencùm vstoupit do výkonu, který jim není urèen“ (tamtéž, str. 230). Pøední region je místo, kde pøedstavení probíhá. Pevné znakové vybavení pøedního regionu je tou èástí fasády, která je oznaèována jako scéna (tamtéž, str. 108). Tento region mùže obecenstvo udržovat pod dohledem a kontrolovat ho. Jinak je tomu ale se zadním regionem, který je oznaèován jako zákulisí. Bìžnì praktikovaná technika „managementu dojmù“ vyžaduje, aby cesta z pøedního regionu do zákulisí byla pro èleny obecenstva uzavøena nebo aby celý zadní region zùstal pøed obecenstvem ukryt. Zadní
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184574