98 / problémové chování dětí a mládeže
Představy učitelů o „úspěšném pedagogovi“ jsou ve většině případů úzce spojeny s potřebou „stát se pro děti autoritou“. Jedni vycházejí z předpokla dů, že si respekt, úctu dětí získají především tím, že se k nim budou chovat jako jejich kamarádi, nebudou tedy na ně mít příliš velké nároky, budou je mírně klasifikovat, budou kamarádsky přehlížet jejich přestupky a jen mírně napomínat. Při řešení problémů se budou dovolávat kamarádské solidarity dětí. V jejich přístupu k žákům má jednostranný vliv „pól lásky“ bez souvislosti s odpovídajícím chováním v dalších dimenzích komplexního pohledu žáků na „dobrého“ učitele. Druzí mají jednostrannou tendenci hledat zdroj respektování a úcty ke své osobě v autoritě oboru. Vystupují jako nositelé předmětu, oboru, učebního obsahu. Zdůrazňují v kontaktu se žáky šíři svých odborných zna lostí, výsledky své odborné práce, své tituly. Přeceňují tedy „pól vědění“ bez systémového respektování dalších oblastí komplexní představy žáků o ideálním učiteli. Oba přístupy, které disonují s představami žáků, mohou být dříve nebo později příčinou problémů nejen začínajících vyučujících. Výsledkem je je jich zklamání, deziluze, ústup od svých ideálů doprovázený pocitem křivdy. Reakcí na tento stav může být neosobní přístup k žákům, který je spojen s nedůvěrou k nim, k jejich permanentnímu podezírání z toho, že jsou líní, neukáznění, drzí, agresivní, s vyžadováním tvrdé kázně a trestáním bez snahy prověřovat a měnit jednou utvořený obraz o žákovi. 4.2.7 Rozdíl mezi představami učitelů a žáků o sociálním řádu školy J. Prokop ve svém příspěvku Sociální prostředí školy v publikaci Kapitoly ze sociální pedagogiky a psychologie (1998) zdůrazňuje, že v každém společenském systému mají jednotlivé organizované skupiny (instituce) svůj sociální řád. I školu můžeme považovat za instituci, která má svůj oficiální sociální řád, je hož obsahem jsou směrnice, nařízení, rozvrhy hodin, zkoušky, klasifikační řád, školní rady, pravidla chování atd. Řád školy je koncipován tak, aby instituce plnila co nejlépe své funkce. Představiteli a prosazovateli tohoto řádu, který označujeme jako formální, jsou vedení školy a učitelský sbor. Žák se v něm musí vejít do role, která má své místo v systému organizace učení. V takto koncipovaném řádu je interakce zaměřena na vnějškově stanovené cíle a obsahy, vychází od učitele, je uspořá dána pomocí rituálů a sankcí. Pod povrchem formálního řádu se ale odehrává
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184556