98
/
Dramaterapie
došli bychom zcela urèitì k oznaèení, jako je formativní a sociální divadlo, lidové divadlo, dynamické divadlo (divadlo zmìn), divadlo osvobozených a pøedevším divadlo utlaèovaných (theatre of the oppressed). Boal pojímá divadlo (performanci) jako nástroj sociální zmìny všude tam, kde se vyskytuje politický útlak, a pozdìji zprostøedkovanì i jiné – skrytìjší – formy útlaku, jako je napøíklad útlak sociální èi psychický. Pokud bychom vyšli ze svým zpùsobem polaritních systémù Stanislavského a Brechta, tak divadlo utlaèovaných najdeme v tìsném sousedství brechtovského epického divadla, neboť stejnì jako Brecht i Boal odmítá katarzi; na rozdíl od Brechta ovšem vyžaduje od diváka ne toliko kritické sociální myšlení, ale i jednání, jež má – v porovnání s Grotowského požadavkem na jednání diváka „svìdka“ – charakter revoluèního èinu pøinášejícího zmìnu. Obraznì a zjednodušenì øeèeno: Stanislavskij svým dùrazem na emoce, Brecht svým dùrazem na myšlení a Boal dùrazem na jednání nám dávají „celou osobnost èlovìka“ v jeho trojjedinosti citu, rozumu a vùle. Divadlo utlaèovaných vytváøí podmínky pro aktivní vstup divákù do hry a do rolí s tím, že se ovlivòuje nìkdy i velmi výraznì prùbìh pøedstavení, které je více ménì „ušité“ na problematiku lokality, v níž vystupuje. Divák se stává aktivním úèastníkem dìje, není to ovšem Grotowského divák-svìdek, nýbrž divák-herec (spect-actor). Edukativní podoba tohoto divadla je hojnì využívána i evropských zemích (theatre in education, participation theatre), kde profesionální herci pøehrávají ve škole, na pøedmìstí velkých mìst apod. hru tematicky spadající do problematické oblasti dané lokality (èasté násilí a delikvence, zvýšený abusus drog, zvýšený výskyt promiskuity, AIDS a sexuálního èi psychického zneužívání, narùstající suicidita, ztížená enkulturace menšinového etnika, vysoká nezamìstnanost….). U nìkterých forem divadla utlaèovaných je tìžké rozhodnout, zda se jedná ještì o divadlo èi paradivadlo ležící na hranì sociální terapie a edukace (sám Boal se domnívá, že Evropì je bližší terapeutická forma jeho divadla). Augusto Boal vypracoval øadu divadelních forem (divadlo-mýtus, divadlo-fotoromán, divadlo-šifra, divadlo-koláž, didaktické divadlo, propagaèní divadlo…), z nichž pro dramaterapii jsou nejinspirativnìjší divadlo soch, neviditelné divadlo a pøedevším divadlo-fórum. Divadlo soch (jeho terapeutické zamìøení Boal popisuje v teoretické práci The Rainbow of Desire. Boal’s Methods of Theatre and Therapy) je postaveno na kontrastu reality a ideálního stavu. Úèastníci utvoøí sousoší z hercù, které vìrnì zrcadlí urèitou problematickou (napø. spoleèenskou) realitu, a pak spoleènì „sochají“ ideální stav. Po této kontrastní etapì následuje rozfázování cesty (provázené diskuzí) od skuteènosti k ideálu, jakési obrazové sekvence od problému k jeho vyøešení. Neviditelné divadlo je „neviditelné“ tím, že diváci netuší, že to, co se pøed nimi odehrává a do èeho jsou vtaženi, není realita, ale performance. Kupøíkladu neviditelné divadlo s rasistickou tematikou mùže mít podobu konfliktu, který se odehraje v obchodním domì mezi „skiny“ (profesionálními herci) a „Romem“ (profesionálním hercem) a do nìhož vstupují názorem èi akcí náhodní obèané (tj. diváci-herci). Divadlo-fórum je nejpropracovanìjší forma Boalova divadla, postavená na demonstraci problému, který je pøedložen divákùm k øešení. Herci vìtšinou hrají charakterové typy, které jsou pro publikum transparentní a lehce identifikovatelné, problém a konflikt je zcela autentický vzhledem k charakterùm a zcela zøejmý divákùm, kteøí mohou
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184550