v řadě, jako by čekali, až budou obětováni, pak se vzali za ruce a začali zpívat podivnou píseň. Jakmile Tremanquai překonal ohromení, chopil se pušky a doplazil se k oknu, aby své hostitele chránil, jak bude moci. V osadě nebyly téměř žádné zapálené louče, ale měsíční svit poskytoval dost světla, aby zkušený lovec jako on mohl zacílit. Zamířil směrem ke vstupu a doufal, že pokud se mu podaří skolit nějaké Masaje, jejich druzi snad uvěří, že osadu brání bílí muži, a dají se na útěk. K jeho překvapení ho dívka něžně donutila sklonit zbraň a beze slov mu naznačila, že jeho zásah není nutný. Tremanquai chtěl protestovat, ale když viděl její klidný výraz, rozmyslel si to. Zděšeně a ohromeně oknem pozoroval divoký vpád Masajů, kteří se houfně drali vstupem dovnitř, zatímco Rákosníčci pouze čekali a dál zpívali tu nepříjemnou píseň. Objevitel byl už připravený na to, že se stane svědkem dobrovolných jatek. A pak se stalo něco, co Tremanquai popsal třaslavým, nevěřícným hlasem, jako by nemohl uvěřit vlastním slovům. Vzduch se roztrhl. Neuměl to lépe popsat. Bylo to jako strhnout kus tapety ze zdi, řekl, a objevit stěnu skrývající se pod ní. Rozdíl byl však v tom, že vespod nebyla žádná zeď, ale jiný svět. Svět, který zpočátku kvůli své poloze nemohl vidět, ale z něhož vycházela bledá záře osvětlující okolní temnotu. Bez dechu pozoroval, jak se první Masajové vrhají do díry, která se náhle objevila mezi nimi a jejich oběťmi, a mizejí ze skutečnosti, ze světa, ve kterém se Tremanquai nacházel, jako by se vypařili. Když zbylí Masajové viděli, jak jejich bratry požírá sama noc, v hrůze utekli. Cestovatel celý vyděšený pomalu zakroutil hlavou. Teď už chápal, proč tahle vesnice dokáže přežít nájezdy sousedních kmenů. Vrávoravě vyšel z chýše a přiblížil se k díře, kterou jeho hostitelé zpěvem provrtali přímo do tkáně skutečnosti. Když si stoupl přímo proti ní, všiml si, že otvor vlnící se jako záclona je větší, než se zdálo. Začínal na zemi, dosahoval vysoko nad jeho hlavu a byl tak široký, že by jím klidně projel celý trakař. Jeho okraje lehce povlávaly nad krajinou, střídavě ji skrývaly a odhalovaly jako vlny na břehu moře. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184304