skutek. Morse za sebe poznamenal, že „Japonsko je pro děti rájem. Nejenže se s nimi laskavě zachází, ale mají také více svobody, méně té svobody zneužívají a zažívají více radostných okamžiků než děti kteréhokoli jiného národa.“ Jak nám vysvětlili naši přátelé, japonský proces včleňování se do společnosti je jedním z klíčů k pochopení mnoha hádanek. Velmi silné tělesné pouto mezi matkou a dítětem, jež se téměř topí v jeho hloubce, vytváří silný pocit vřelosti a důvěry. Matka dítě podporuje, povzbuzuje, hraje si s ním, fyzicky ho hýčká a rozmazluje, dítě je středem jejího světa. Dlouhý čas kojení, nošení a společného spaní rodiče a dítěte – to vše vytváří závislost a pocit smysluplného, povzbuzujícího, nadějného a milujícího světa. Nedochází k žádnému pokusu dítě odstřihnout anebo posílit jeho nezávislost. Nemluvňata jsou hýčkána v lásce a podpoře. To pokračuje překvapivě dlouho – dokud dítěti není šest či sedm let. Zlobení nebo ukázňování se téměř neděje. Dochází jen k občasnému přerušení absolutní náklonnosti, když dítě zlobí. Je to kouzelný svět. Přání a touhy se stávají skutečností. Hra a fantazie, duchové a skutečnost, všechno se proplétá. Svět je vykreslován jako spolehlivý, přátelský, optimistický a bezpečný a v rámci domova se takovým zdá být – ať už je divoké životní prostředí Japonska jakékoli. Pocit hříchu, selhání, vštípené a vzrůstající odtrženosti je nepatrný. Většina osobnosti dospělého Japonce se vytváří během této doby. Ve věku sedmi let je zřejmá značná propast mezi japonskými dětmi a jejich protějšky v mnoha jiných společnostech. Jsou učeny, aby si nelámaly hlavu s vlastními tělesnými projevy, aby důvěřovaly ostatním, aby si cenily hlubokých vzájemných vztahů. Málokdy se cítí být samy, vystrašené či odmítané. Když jdou děti do školy, je přesun z prostředí, kde jsou pod neustálou kontrolou a kde se jim dostává všestranné podpory, postupný a opa-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184227
trný. V Evropě či Americe bylo dítě v minulosti často posíláno pryč anebo šlo do školy, kde byly děti vedeny k tomu, aby se staly individualisty a připravily se na dospělost. Naproti tomu pro japonské dítě se toho v následujících několika letech změní velmi málo – mimo to, že rodiče doplní učitelé. Dítě jde do školy, kde se učitelé snaží být jako starší bratři a sestry. Děti nebijí, ani jinak netrestají. Matky je nadále zahrnují pozorností. V první půli školní docházky, do dvanácti let, se dítě učí spletitá pravidla, jak rozšířit onen delikátní tanec společenských vztahů na ostatní a jak je rozvinout. On či ona se učí, že budou po celý život obklopeni silnou vrstvou mnohovrstevných mezilidských vztahů. Jsou vedeny k používání takového jazyka, chování a pocitů, které budou v souladu s nekonečně složitým rámcem očekávání a zodpovědnosti. Osobnosti dětí jsou utvářeny tak pečlivě, jako kdyby to byly choulostivé stromy. Nejzajímavější je svým způsobem období mezi čtrnácti a jedenadvaceti lety. Zatímco na Západě je to doba, kdy opouštíme kouzelný svět dětství a černobílé jistoty přecházejí v odstíny šedi, v Japonsku, zdá se, to tak není. Společenský a intelektuální svět zůstávají v jistém smyslu z velké části neodděleny. I dospělí v Japonsku žijí v jednotném světě. Není potřeba vytrhovat teenagery z jejich ještě dětského světa a uvádět je do odlišné, chladnější a racionálnější dospělé existence. Tošiko a Keniči prohlašovali, že co se péče o děti týče, velmi se od sebe liší Čína a Japonsko. Japonci nejsou patriarchální v čínském slova smyslu. Řekli nám, že Hiroko Hara v pojednání o výchově dětí napsala, že na Západě se dospělí postaví před děti a odměřeně je poučují, vykládají jim, co mají dělat, a trestají je, když něco udělají špatně. V Japonsku stojí rodiče v povzdálí a své děti pozorují, vedou je a ochraňují jako pastýři. Šing-Těn Čchen, odborník na dětský vývoj, vysvětloval, že nahlížíme-li na přechod z dětství do dospělosti jako na překročení řeky, pak je tu zásadní rozdíl v tom, jak se tento přechod uskutečňuje na
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184227
Západě, a jak v Japonsku. Na Západě už rodiče řeku překročili, volají na své děti pokyny, jak se dostat přes valící se proud, a nechávají na nich, aby to udělaly. Oproti tomu japonští rodiče překročí řeku zpátky a své děti přes ni převedou. Téměř doslova se v gestech a mluvě vracejí na dětskou úroveň a spolu s dítětem sdílejí zkušenost vyrůstání. Při krmení, kdy má západní matka tendenci sedět naproti svému dítěti s hlavou o tři stopy výše, než je hlava dítěte, japonská matka zůstane vedle dítěte, s očima na stejné úrovni jako oči dítěte. Bylo nám řečeno, že když jsou ženy se svými dětmi, osvojují si jejich osobnost; většina z nich pohlíží na svět dětskýma očima. Když je šestiměsíční dítě krmeno pevnou stravou a chce si sáhnout na příbor, západní rodič jeho mávající ruku zarazí, jako kdyby říkal: „Na to je moc brzy. Já to vím lépe, pomůžu ti – účelem jídla je krmení.“ Japonská matka dá lžíci dítěti, drží mu ruku a pomáhá mu, aby jedlo samo, jako by tím říkala: „Všechno, co chceš dělat, má význam. Nezpochybňuji ani to nejdětinštější přání, je to to, co chceš, já to chápu, tak se do toho pusťme společně.“ Bylo nám řečeno, že rodiče poměrně často vnímají své děti jako vlastní stíny a skrze ně prožívají svůj raný život. Oddělení duševních světů dospělého a dítěte je na Západě často velmi velké; dětský svět je čarovný, plný pohádkových postaviček a kouzel. O dospělém světě se předpokládá, že bude racionální, rozumný, založený na logice. Dospívání je vnímáno jako přesun z očarování k rozčarování. To všechno je v Japonsku daleko méně výrazné. Jelikož děti jsou prodloužením stínu svých rodičů, neexistují v Japonsku tělesné tresty (s výjimkou příležitostného pohlavku). Naši přátelé byli šokováni, když četli anglické novely, které popisují hrubé fyzické tresty používané v minulosti. Vysvětlili nám, že v Japonsku mají rčení, že děti jsou poklady či dary nebes. V minulosti byly malé děti považovány za křehké, náchylné k úmrtí, a proto stále náležející spíše do světa duchů než lidí. Nebyly pouhými malými dospělými, byly napůl divoké, poháněné pudy a měly morálku, jež se velice lišila od morálky lidského světa, do něhož budou postupně začleňovány.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184227