98 Stefanovy deníky
která byla nacpaná těsně na sobě. Některá byla obsaze ná, i když byl den. Na druhém konci místnosti jsem uvi děl dívku, jež se zmítala, jako kdyby měla velké bolesti. Tvář měla zakrytou rukama a vydávala hluboký hrdelní zvuk. „Co se jí stalo?“ chtěl vědět Damon. „Mívá zlé sny. S nikým se nebaví. Čekáme, až přijde doktor a podívá se, co s ní je.“ Sestra Benedicta si ztěžka oddechla. V té chvíli se otevřely dveře na opačné straně míst nosti a dovnitř vešla Cora následovaná sestrou Agathou. Cora si oblékla stejné beztvaré šedivé roucho dlouhé až na zem, jež nosila ostatní děvčata. Vlasy měla přikryté ošumělým šedivým čepečkem. Oči se jí rozšířily stra chem. I na tu vzdálenost jsem poznal, že to nehraje. „To je všechno. Jste spokojení s naším vybavením?“ zeptala se sestra Benedicta. Nenápadně jsem se podíval na Coru, která přikývla a pokusila se vypadat sebevědomě. „Ano,“ odpověděl jsem. Doufal jsem, že toho nebudu litovat. „Dobrá.“ Tvář sestry Benedicty se roztáhla do široké ho úsměvu. „Buďte tak laskaví a pojďte se mnou dolů, abychom si upřesnili vše ohledně vašeho daru.“ „Prosím,“ požádal jsem. „Než odejdeme, chtěl bych se rozloučit s Cordelií. Rád bych jí řekl pár povzbudivých
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184129