uËence a osamÏlÈho milovnÌka pohodlÌ: mÏl pohodlnou chatrË, bohatou, trpÏlivÏ a peËlivÏ doplÚovanou knihovnu a drsnou zimu v hor·ch. NeËinÌ snad kr·snÈ obydlÌ kaûd˝ neËas poetiËtÏjöÌm, Ëi obr·cenÏ, nezvyöuje nepohoda poezii p¯Ìbytku? ZasnÏûen· chatrË byla posazena na konci ˙dolÌ obehnanÈho vysok˝m p·sem hor; byla jako zavinut· do ke¯˘ hlohu a jasmÌnu, kterÈ rozhazovaly po zdech svÈ kvÏty a kolem oken splÈtaly na ja¯e, v lÈtÏ a na podzim voÚavÈ r·my. Avöak tÌm nejhezËÌm roËnÌm obdobÌm, Ëasem ötÏstÌ a spokojenosti, byla pro tohoto snÌlka a p¯em˝ölivce zima a zvl·ötÏ zima ve svÈ nejkrutÏjöÌ podobÏ. Jsou na svÏtÏ lidÈ, kte¯Ì velebÌ nebe za mÌrnou zimu a kte¯Ì jsou r·di, kdyû se toto obdobÌ vzd·v· vl·dy. Avöak on si kaûd˝ rok od nebe p¯·l tolik snÏhu, krup a mrazu, kolik jich v nÏm jenom je. Pot¯eboval kanadskou zimu, ruskou zimu, pot¯eboval ji takovou, aby si p¯iöel na svÈ. Jeho hnÌzdeËko bude o to ˙tulnÏjöÌ, zabydlenÏjöÌ, milovanÏjöÌ: na stole budou uû od Ëty¯ hodin rozsvÌcenÈ svÌËky, v krbu zatopeno, na zemi koberec a v oknech tÏûkÈ, aû na zem sahajÌcÌ z·vÏsy, a po ruce na slovo vzat· odbornice na va¯enÌ Ëaje, kter˝ vonÌ v konvici od osmi hodin veËer do Ëty¯ r·no. Bez po¯·dnÈ zimy nenÌ û·dnÈ z tÏchto potÏöenÌ tak intenzivnÌ; vöechno toto pohodlÌ vyûaduje drsnÈ poËasÌ. Vöe v ûivotÏ nÏco stojÌ, takûe n·ö snÌlek m· pr·vo po zimÏ û·dat, aby splatila sv˘j dluh, stejnÏ jako on platÌ dluhy svÈ. Salon je mal˝ a slouûÌ dvÏma ˙Ëel˘m, i kdyû by se dal spÌöe nazvat knihovnou, neboù pr·vÏ zde je shrom·ûdÏno ono dÌlo trpÏlivosti, pÏt tisÌc knih zakoupen˝ch jedna po druhÈ. V krbu ho¯Ì bohat˝ oheÚ. Na podnosu je i jeden ö·lek navÌc, kter˝m autor upozorÚuje na p¯Ìtom102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184125