uËence a osamÏlÈho milovnÌka pohodlÌ: mÏl pohodlnou chatrË, bohatou, trpÏlivÏ a peËlivÏ doplÚovanou knihovnu a drsnou zimu v hor·ch. NeËinÌ snad kr·snÈ obydlÌ kaûd˝ neËas poetiËtÏjöÌm, Ëi obr·cenÏ, nezvyöuje nepohoda poezii p¯Ìbytku? ZasnÏûen· chatrË byla posazena na konci ˙dolÌ obehnanÈho vysok˝m p·sem hor; byla jako zavinut· do ke¯˘ hlohu a jasmÌnu, kterÈ rozhazovaly po zdech svÈ kvÏty a kolem oken splÈtaly na ja¯e, v lÈtÏ a na podzim voÚavÈ r·my. Avöak tÌm nejhezËÌm roËnÌm obdobÌm, Ëasem ötÏstÌ a spokojenosti, byla pro tohoto snÌlka a p¯em˝ölivce zima a zvl·ötÏ zima ve svÈ nejkrutÏjöÌ podobÏ. Jsou na svÏtÏ lidÈ, kte¯Ì velebÌ nebe za mÌrnou zimu a kte¯Ì jsou r·di, kdyû se toto obdobÌ vzd·v· vl·dy. Avöak on si kaûd˝ rok od nebe p¯·l tolik snÏhu, krup a mrazu, kolik jich v nÏm jenom je. Pot¯eboval kanadskou zimu, ruskou zimu, pot¯eboval ji takovou, aby si p¯iöel na svÈ. Jeho hnÌzdeËko bude o to ˙tulnÏjöÌ, zabydlenÏjöÌ, milovanÏjöÌ: na stole budou uû od Ëty¯ hodin rozsvÌcenÈ svÌËky, v krbu zatopeno, na zemi koberec a v oknech tÏûkÈ, aû na zem sahajÌcÌ z·vÏsy, a po ruce na slovo vzat· odbornice na va¯enÌ Ëaje, kter˝ vonÌ v konvici od osmi hodin veËer do Ëty¯ r·no. Bez po¯·dnÈ zimy nenÌ û·dnÈ z tÏchto potÏöenÌ tak intenzivnÌ; vöechno toto pohodlÌ vyûaduje drsnÈ poËasÌ. Vöe v ûivotÏ nÏco stojÌ, takûe n·ö snÌlek m· pr·vo po zimÏ û·dat, aby splatila sv˘j dluh, stejnÏ jako on platÌ dluhy svÈ. Salon je mal˝ a slouûÌ dvÏma ˙Ëel˘m, i kdyû by se dal spÌöe nazvat knihovnou, neboù pr·vÏ zde je shrom·ûdÏno ono dÌlo trpÏlivosti, pÏt tisÌc knih zakoupen˝ch jedna po druhÈ. V krbu ho¯Ì bohat˝ oheÚ. Na podnosu je i jeden ö·lek navÌc, kter˝m autor upozorÚuje na p¯Ìtom102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184125
nost dobrotivÈ Elektry, jeû zkr·öluje chatu ËarodÏjn˝m p˘vabem sv˝ch andÏlsk˝ch ˙smÏv˘. K Ëemu by bylo popisovat jejÌ kr·su? »ten·¯ by si pak mohl myslet, ûe tato bytost stvo¯en· ze svÏtla je fyzickÈ podstaty a n·leûÌ do pozemskÈho svÏta. A nesmÌme zapomenout na baÚku s laudanem ñ co baÚku, po¯·dn· karafa je to! ñ, neboù jsme p¯Ìliö daleko od lond˝nsk˝ch lÈk·rnÌk˘, aby mohly b˝t z·soby pravidelnÏ doplÚov·ny. Na stole leûÌ kniha nÏmeckÈ metafyziky svÏdËÌcÌ o intelektu·lnÌ ctiû·dosti Ëten·¯e. Horsk· krajina, tich˝, sluönÏ za¯Ìzen˝ p¯Ìbytek, spousta Ëasu na p¯em˝ölenÌ a tuh· zima svÏdËÌcÌ soust¯edÏnÌ duöevnÌ aktivity, ano, to bylo ono ötÏstÌ Ëi spÌöe poslednÌ z·blesk ötÏstÌ a p¯est·vka v bÏhu osudu. Pr·vÏ se totiû blÌûÌme k osudovÈmu obdobÌ, kdy Ñbude t¯eba se rozlouËit s touto sladkou blaûenostÌ, d·t sbohem zimÏ stejnÏ jako lÈtu, sbohem ˙smÏv˘m i smÌchu, klidu duöe, nadÏjÌm na klidnÈ sny a poûehnanÈmu odpoËinku v sp·nkuì. Po vÌce neû t¯i roky bude n·ö snÌlek vyhnancem, vydÏdÏncem ze svÏta obecnÈho ötÏstÌ, neboù pr·vÏ dorazil k IlliadÏ pohrom a br·n·m opiov˝ch muk, do ponurÈ doby, nad nÌû se rozprostÌr· sÌù temnot, protrûen· mÌsty barvit˝mi a zdrcujÌcÌmi vidinami: Jako kdyby velk˝ mal̯ smoËil Sv˘j ötÏtec do ËernÏ zemÏt¯esenÌ a zatmÏnÌ. Tyto slavnostnÌ a vskutku miltonskÈ Shelleyho veröe dob¯e vystihujÌ barvu opiovÈ krajiny, d·-li se to takto ¯Ìci; neboù je to pr·vÏ pochmurnÈ nebe a neproniknuteln˝ obzor, co zahaluje mozek zotroËen˝ opiem. Je to nekoneËno v hr˘ze a trudnomyslnosti, 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184125
avöak nejhoröÌ na vöem je nemoûnost tÏmto muk·m uniknout! D¯Ìve neû se n·ö kajÌcnÌk pustÌ do dalöÌho vypr·vÏnÌ (m˘ûeme ho obËas takto naz˝vat, p¯estoûe podle vöeho pat¯Ì k tomu druhu kajÌcnÌk˘, kter˝m hrozÌ, ûe kaûdou chvÌli upadnou zpÏt do h¯Ìchu), upozorÚuje n·s, ûe v tÈto Ë·sti knihy nem· Ëten·¯ hledat nÏjak˝ ¯·d, p¯inejmenöÌm chronologick˝. Tyto z·znamy psal totiû v Lond˝nÏ, opuötÏn˝ a ve stavu, kdy nebyl schopen sepsat souvislÈ vypr·vÏnÌ s v˝Ëtem vöech tÌûiv˝ch a straön˝ch vzpomÌnek a kdy nemÏl po ruce p¯·tele, kte¯Ì umÏli jeho pozn·mky ¯adit a vypom·hat mu s nimi. Psal bez p¯em˝ölenÌ, tÈmϯ bez ostychu, p¯edpokl·daje, ûe tak ËinÌ pro shovÌvavÈho Ëten·¯e, kter˝ toto bude ËÌst za patn·ct dvacet let, a ve snaze zachytit p¯edevöÌm vzpomÌnky na to straölivÈ obdobÌ. UËinil to co nejzodpovÏdnÏji, protoûe nevÏdÏl, najde-li k tomu pozdÏji jeötÏ sÌlu nebo p¯Ìleûitost. NÏkdo by se mohl pt·t, proË se nesnaûil vymanit z podruËÌ opia tÌm, ûe s nÌm buÔ nadobro skoncuje, nebo snÌûÌ d·vky? Je pravdou, ûe podnikl zdlouhavÈ a bolestnÈ pokusy ve snaze zmenöit mnoûstvÌ p¯ijÌmanÈ drogy, avöak vöichni, kdo byli svÏdky tÏchto ûalostn˝ch boj˘ a n·sledn˝ch agÛniÌ, byli takÈ prvnÌmi, kdo ho û·dal, aby od toho upustil. A proË se nepokusil oslabit p˘sobenÌ drogy tÌm, ûe by dennÏ d·vku zmenöoval o jedinou kapku nebo p¯id·val do drogy vodu? Co se tohoto t˝k·, spoËÌtal si, ûe by to trvalo nÏkolik let a v˝sledek by byl stejnÏ nejist˝. Vöichni milovnÌci opia ostatnÏ vÏdÌ, ûe p¯ed dosaûenÌm urËitÈho stupnÏ n·vyku je moûnÈ d·vky bez potÌûÌ a dokonce s jist˝m pocitem uspokojenÌ sniûovat, avöak je-li tento 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184125