Bonzo se zasměje, nedotkne se ho to. Už si zase balí ciga retu. Chvíli mlčíme. Najednou mi vstoupí do očí slzy. Smutek mě už nepřepadá tak často, přichází ale velmi nečekaně. Bonzo se ke mně přisune blíž, pohladí mě po vlasech. Je cítit potem a tabákem. Max voní jednoznačně líp. Ale není tady. Přese všechno jdu do školy. Slyším zvláštní věci. Simon bral drogy už delší dobu, tvrdí Yannick. Proto měl někdy tak povznesenou náladu. Copak jsem si toho nevšimla? „Proč jsi mi to neřekl dřív?“ Pokrčí rameny. „Taky něco bereš?“ Yannick kroutí hlavou. „S kým teda kamarádil?“ „Zeptej se Drápa.“ Dráp se jen směje. „Nejdřív to byl poseroutka, pak břídil. S takovejma lidma nekamarádím.“ Tomu poseroutkovi ještě rozumím. Simon nebyl nikdy žádný hrdina. „Proč břídil?“ „Zboží podražilo.“ „Za to určitě nemohl! Je tu přece prostředník a pak ještě někdo, kdo zboží obstarává a rozděluje…“ Použila jsem tu trochu znalostí, které jsem získala od Bonza, abych na Drápa udělala dojem. „Než to převzal Simon, byly ceny dlouho stabilní.“ „Kdo to dělal před ním?“ Dráp se na mě útrpně podívá. „No tak, řekni.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183930