Piper / 98
uniknout, ale nebylo kam. Voda jim dosahovala po prsa. Jaso na to stáhlo pod hladinu. Percy zavrávoral a zmizel. Jak se může dítě mořského boha topit? To Piper nevěděla, ale v té vizi viděla samu sebe, jak se zmítá ve tmě, dokud jí voda nevystoupala nad hlavu. Zavřela oči. Neukazuj mi to znova, zaprosila. Ukaž mi něco užitečného. Přinutila se znovu podívat do čepele. Tentokrát tam uviděla prázdnou silnici táhnoucí se mezi poli pšenice a slunečnic. Na ukazateli vzdálenosti stálo: TOPEKA 32. Na kraji cesty stál muž v khaki krátkých kalhotách a fialovém táborovém tričku. Obličej měl zastíněný širokým kloboukem s krempou ovinutou listím vinné révy. Zvedl stříbrný pohár a pokynul Piper. Nějak vytušila, že jí nabízí dar – léčbu, nebo protijed. „Hej,“ zachraptěl Jason. Piper se lekla, až dýku pustila. „Ty jsi vzhůru!“ „Neříkej to tak překvapeně.“ Jason si sáhl na zavázanou hla vu a zamračil se. „Co to… co se stalo? Pamatuju si výbuchy a pak…“ „Pamatuješ si, kdo jsem?“ Jason se pokusil zasmát, ale skončilo to bolestným škubnu tím. „Když jsem se naposled díval, byla jsi moje úžasná holka Piper. Změnilo se něco za tu dobu, co jsem byl mimo sebe?“ Piper se tak ulevilo, že málem vzlykla. Pomohla mu sednout si, dala mu napít trochu nektaru a přitom mu vyprávěla, co se všechno stalo. Zrovna mu vysvětlovala Leovy plány na opravu lodi, když uslyšela, jak jim na palubě nad hlavami zabušila koňská kopyta.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183884