98 Stefanovy deníky
pohybem nadzvedla sukni a vydala se po točitém scho dišti, které vedlo na ulici. Zezadu jsem ji pozoroval a překvapilo mě, jak moc se liší od té smutné chudinky z minulé noci. Ve svém nádherném oblečení získala se bevědomí a způsoby ženy, jež vyrůstala v přepychu. „Ty jsi jedinečná,“ prohlásil jsem a myslel jsem to váž ně. Byla okouzlující a zábavná a věděla, že jakmile si bude věřit, najdou se lidé, kteří budou věřit v ní. „Děkuju,“ řekla Violet koketně. Lidé okolo nás se otá čeli, aby si ji prohlédli. Bylo jasné, že ji okukují a snaží se ji někam zařadit. Byla jednou ze začátečnic, které prá vě viděli na scéně? Violet se usmívala. Naprosto viditel ně si užívala jejich pozornost. „Co budeme dělat teď?“ zeptala se a oči jí zářily. Vyšli jsme na chladnou ulici. Nadechl jsem se a roz hlédl. I když bylo pozdě, ulice byly plné chodců. Všiml jsem si, že o pár kroků dál se proud lidí hrne do malých černých dveří s nápisem JEVIŠTĚ. Na malou chvilku jsem zaváhal. „Dostal jsem nápad,“ řekl jsem. „Půjdeme navštívit Charlotte.“ Nasadil jsem úsměv a vyrazil ke dveřím. „Jméno?“ zeptal se malý chlápek s černými vlasy ulíz nutými dozadu a podíval se do knihy vázané v kůži, kte rou držel v rukách. „Jméno?“ opakoval jsem a předstíral zmatek. Snažil jsem se ho přinutit, aby se na mě podíval.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183883