První zvuk vystřídal nějaký další. Temný, naléhavý, ne tak mohutný, ale dotěrnější… och… ej… au… Jonathan ucítil, že se jeho trup pohnul, ale každopádně se to stalo bez jeho přičinění. Začal si klást otázku, kde to proboha vlastně je. …prob… te… se… Pomalu a s vynaložením obrovského úsilí otevřel oči. V prvním okamžiku neviděl vůbec nic, jenom rozmazané světlejší a tmavší skvrny. Jonathanovi připadalo, že se před ním výhrůžně tyčí obludný stín – černá hmota obklopená podivnou světelnou aurou. Pouliční lampa… proběhlo mu myslí, ale to slovo překvapivě nevyvolalo v Jonathanově hlavě vůbec žádný obraz a zůstalo v ní trčet poněkud bez souvislostí. Stín napřáhl ruku a zdálo se, že se ho dotkl. Teprve teď si Jonathan uvědomil tlak na svém pravém rameni. Konečně dával ten zvláštní pohyb jeho trupu nějaký smysl. Nějaký člověk – podle všeho muž – ho chytil za rameno a jemně, ale vytrvale s ním třásl. …Probuďte se… „Nechte mě být! Jsem vzhůru,“ chtěl odpovědět Jonathan, ale přes jeho rty přešlo jen pár neartikulovaných zvuků. Pokusil se napřímit. V tu chvíli se svět pod jeho tělem někam propadl a z jeho zorného pole vyjely všechny obrysy, ve kterých se jeho zjasňující se pohled začínal pozvolna orientovat. Na okamžik viděl všechno dvojitě a zvedl se mu z toho žaludek. Před očima mu poskakovaly mžitky, jako by se dlouho upřeně díval do nějakého světelného zdroje. Otočil se na bok, žaludkem mu projela křeč a Jonathan vyzvracel na kamenný podklad, na kterém ležel, zbytky své večeře. Nad sebou zaslechl tlumené zaklení. Ten muž – Jonathan si už byl jistý, že to je muž, protože zápach 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183881