zvládnout,“ říká Ernest. Ve filmu pak přiznává ještě jednu motivaci. Se svým „koníčkem“ začal nedlouho poté, co odešel do penze. Byl si dobře vědom toho, co s člověkem může udělat nedostatek podnětů, a tak se tomu raději postavil čelem. Pokud snad máte pocit, že se jedná o trochu pomateného penzistu, na kterého se všichni dívají blahosklonně, tak se mýlíte. Od městského úřadu opakovaně dostal cenu za péči o životní prostředí. Svým pečlivým zaznamenáváním pak vytvořil v pravdě jedinečnou studii tohoto „vozíkového fenoménu“, který je skutečným problémem. Podle statistik totiž v Británii každoročně z obchodů zmizí na 300 000 vozíků, což představuje ztrátu okolo 15 000 000 liber. Část je ukradena kvůli kovu, ale hodně z nich skončí jen tak pohozených. V hypermarketu Asda ve Wrexhamu se týdně ztrácelo na sto vozíků, což je donutilo koupit speciální model, kterému se zablokují kolečka, pokud s nimi zákazník vyjede z obchodu. Jiné obchody zase využívají služeb specializované firmy jako je Trolleywise, která dělá totéž co pan Ernest Smith. Když se vezme do úvahy, že za každý vrácený vozík si účtují 3,50 libry, není těžké si spočítat, kolik peněz mu všechny řetězce za ta léta „dluží“. Tedy pomineme-li, že hodně obchodů na shánění ztracených vozíků prostě kašle. O obecních úřadech nemluvě. Úsilí pana Smitha je ve světle těchto faktů pošetilé z jediného hlediska – finančního. Obchodní řetězce jsou populární asi jako banky a většina lidí je, myslím, vcelku oprávněně, vnímá jako pěkné vyděrače, kteří se je snaží leda tak obrat o peníze. Nebudu tvrdit, že můj názor je příliš odlišný. Přesto se přiznám, že ztracené vozíky vracím stejně neUkázka elektronické knihy, UID: KOS183872
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.