DOMOV JAKO SLUŽBA
Zdá se to při vší kráse stvoření (planety, přírody, člověka, vesmíru) téměř k neuvěření a snad také trochu kacířské, ale všechny naše dosavadní úvahy o domově balancují na pomyslné hraně dvou zdánlivě rozdílných světů – Božského a lidského. Zatímco v dávné zahradě dokonalé rozkoše bytí, tedy poznávání a milování – v Edenu – žil člověk v Božském domově úplného bezpečí, do něhož byl Božím zavoláním bara1) z lásky pozván, žije od tragického nahlédnutí do náruče úplného poznání, a tedy za hradbami, daleko více ve svém, pohříchu lidském světě, do něhož on sám – tu a tam a po troškách – zve svého Stvořitele. Koneckonců nemá příliš na výběr. Má stále jen jeden svět a jednu zemi, kde lze z dlouhodobého hlediska žít a přežít snad pouze u vědomí jedinečného pravidla, že tvůrčí síla ducha a lidská láska by měly napořád oživovat hmotu a vtiskovat jí takový řád, který druhým slouží, šetří jejich síly a rozrušuje duchovní netečnost, nikoliv ale stálost a krásu námi zděděné
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183760