„Zatlouká, nebo má moc krátkou paměť,“ krčila rameny maminka. Věděla své. „Neměl to lehký. Když člověk dospěje, leccos pochopí a odpustí. V létě práci měl, ale v zimě nic, v zimě se nestaví. Někdy se žilo z ruky do huby, mamka chodila do fabriky. Jak pro něho na jaře přišel stavitel, zas bylo dobře.“ Jak bývalo za dob jeho dětství? Jednou vyprávěl, že pásl a za odměnu dostal kousek chleba – poskočil si radostí. Peníze ne, ty pasáčci nedostávali. Peníze! Za krejcar jsi dostal takhle velký arch papíru. K večeři mívali brambory na loupačku. Maminka postavila doprostřed stolu mísu a každý si bral. Slupku loupali nehtem. Kolik si kdo naloupal, tolik mohl sníst. Loudal zůstal o hladu. Dědeček se nedíval nalevo ani napravo, jen usilovně seškraboval slupky. Po celém dni byl utrmácený, chtělo se mu spát. Honem. Malý černovlasý špunt s bramborami. Kde jsi se narodil? Co dělal tvůj tatínek? Co dědeček a pradědeček? Kolik jsi měl bratrů? Čím byli? Jak jste si hráli? Měl jsi skrýš? Jak se ti líbilo ve škole? Kdo byl tvůj kamarád? Co jste spolu vyváděli? Za co jsi dostával nařezáno? Jak jsi se poznal s babičkou? Co tě těšilo? Co tě rmoutilo? Co jsi rád dělal? Jaké to bylo, od malička muset pracovat? Hrával sis na vojáky? Kolik ti bylo, když zemřel tvůj tatínek? A maminka? Vídal jsi létat dvouplošníky? Balóny? Vzducholodě? Ale ne, na nic z toho se Vítek nezeptal. Když si srazil palec, tekla mu krev a brečel, dědeček pravil: „Maminka by mě řekla: Načuré si. – Neščuř se, bylo to lepčéší jak kysličník.“ Vyprávěl, jak chodili ke Třem rybníčkům chytat raky.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183759