10
Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství
ní a dokonce až stupor, kdy je člověk schopen se hýbat zcela minimálně a vydávat pouze nesrozumitelné zvuky. Protože je silně podrážděna sliznice žaludku, dochází ke vzniku akutní gastritidy s nevolností, až zvracením. Pokud hladina alkoholu v krvi dále stoupá, stav končí útlumem dechu a srdeční činnosti, jejichž centra jsou uložena v prodloužené míše, jakožto vývojově nejstarší a proto nejodolnější. Zajímavým jevem, který má velký vliv na rozhodování člověka zda řídit, či neřídit je tzv. Mellanbyho efekt (Straka, 2011). Při stoupající hladině alkoholu v krvi je tento stav vnímán nejenom jako příjemnější (což je všeobecně známo), ale i stupeň ovlivnění je subjektivně hodnocen jako daleko intenzivnější oproti fázi vylučovací (popisuje se dokonce až dvojnásobně – samozřejmě při stejných hladinách alkoholu v krvi). Je to spojeno se značným nebezpečím právě v období střízlivění, kdy řidič je přesvědčen, že jeho chování a reakce již nejsou ovlivněny, ale přitom má v krvi stále ještě mnohdy až překvapivě vysokou hladinu tzv. „zbytkového“ alkoholu. Při laboratorních testech je však vliv etanolu na jednotlivé funkce ovlivňující schopnost řídit motorové vozidlo relativně malý, což neodpovídá výraznému podílu osob pod vlivem alkoholu mezi účastníky dopravních nehod (Vorel, 2003). V laboratorních podmínkách etanol např. prodlužuje jednoduchý reakční čas překvapivě málo, při koncentracích kolem 1 g/kg 1,28násobně (Haut a kol., 1989). Přesto je relativní riziko smrtelné nehody řidiče osobního automobilu při koncentracích etanolu 0,8–1 g/kg přinejmenším jedenáctkrát vyšší oproti řidiči střízlivému (Zador a kol., 2000). Tento zdánlivý rozpor se pokouší vysvětlit teorie problémového chování (problem behavior theory) (Jonah, 1990). Podle této teorie osoby s problémovým chováním, jejichž styl jízdy obsahuje prvky vysokého rizika, rovněž častěji požívají etanol před řízením (jejich jednání je nezodpovědné, problémové i v mnoha jiných situacích). Souhrn těchto rizikových prvků pak vede k vysokému zastoupení těchto řidičů mezi řidiči nehodovými, a tím i k vysokému podílu řidičů s etanolem v krvi v dopravních nehodách. Významným atributem těchto řidičů je zejména fakt, že nepoužívají bezpečnostní pásy, čímž významně zhoršují následky svých dopravních nehod (Wilson, et al., 1988). Problémem pro posouzení schopnosti řidiče bezpečně řídit je stav zvaný „kocovina“. Alkohol už z krve vymizel, není jej tedy možné detekovat, a tím objektivně a spolehlivě prokázat, že je řidič ovlivněn. Řidič však není schopen se soustředit na řízení tak, jako v normálním stavu. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183621