98 / Proč jsou šťastné páry šťastné
Omyl č. 8: Když jeden chce sex častěji než druhý, je to vždycky problém. Vždycky spíš záleží na tom, jak s tím pár naloží. Pro mnoho párů je nestejný zájem o sexualitu věcí, se kterou dokážou docela dobře žít. Pro jiné je to naopak ustavičný důvod k otázkám, proč to ve vztahu skřípe. Pojďme se na takový případ nestejné chuti na sex podívat konkrétně. Je středa dopoledne a Eva se zasněně dívá z okna, kde do půl těla nazí dělníci dláždí vjezd. Už je to týden, co naposledy spala s Františkem, a cítí, že by zase měla chuť. Zná to. Asi po týdnu dostane chuť znovu – když zrovna není žádný velký stres v práci. A u Františka to vypadá podobně. V průměru asi tak po deseti dnech si rád dopřeje Evinu fyzickou blízkost. Na první pohled je zřejmé, že jsou na tom oba podobně. Přesto to má pro Evu nepříjemný dopad. Skoro pokaždé je to totiž ona, kdo má chuť, zatímco on na to ještě vůbec nemyslí. Ani v prvních letech vztahu to nikdy nebyl on, kdy by jako první přebíral iniciativu. František by potřeboval ještě aspoň den nebo dva, aby sám projevil aktivitu. Stačí drobná nerovnováha mezi partnery v otázce, jak častý by měl sex být, a může to vést k polarizaci v partnerství. Ten, kdo chce víc, vyvíjí tlak anebo se cítí dotčený. Ten, který chce méně, má pocit, že je pronásledován. A hned to vypadá, že jeden chce pořád, zatímco druhý nikdy. I tak malý rozdíl jako u Evy a Františka tedy může mít dalekosáhlé následky. Ale nemusí. Eva se totiž dokáže s touto situací vyrovnat. Dovede akceptovat, že její a Františkovy potřeby jsou maličko odlišné. Necítí se uražená, když se někdy stane, že ona chce a on ještě ne. Eva se ještě jednou podívá z okna na dělníky, kteří si dávají přestávku a nastavují svou hruď slunci. Při pomyšlení na Františka se musí usmát. Dneska večer by si mohla říct o sex. Anebo taky může počkat, až se sám chopí iniciativy. Vždyť to je přece tak pěkné, když usiluje on o ni. A tentokrát se jí to jeví jako ta lepší varianta.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183526