co se stalo, lze rozumně přistoupit pouze tak, že budu brát Bethanyinu předtuchu jako náhodnou trefu do černého. Nejspíš vycházela z něčeho, co zahlédla na internetu nebo zaslechla na nějaké obskurní stanici vysílající předpovědi počasí. Nebo to byla pouhá shoda okolností. Jak to říkal Frazer Melville? Případ uzavřen. Mým úkolem coby profesionálky v oboru je držet na uzdě Bethanyino přesvědčení, že má nadpřirozené schopnosti. Nebo jí její představy dokonce vymluvit. Jiná možnost – model Joy McConeyové – nepadá v úvahu. Potíž spočívá v tom, že se denně zabýváte fantazijními představami, které se nikdy nevyplní, kdežto v opačném případě nemáte po ruce žádnou příručku, která by vám řekla, jak se chovat. Musím se řídit instinkty – snad mi ještě nějaké zbyly. „Ano, předpověděla jsi to přesně, Bethany,“ ozvu se. „Ne asi?“ zahučí Bethany mezi žvýkáním. Pořád vypadá bledě, ale voskové tváře má lehce zrůžovělé. Připomíná mi sošky madony, které na požádání roní slzy krve v různých mysticky zbožných koutech světa. „Tak co, Galusko? Nic na to neřeknete?“ „Ale ano,“ vyjádřím se neurčitě. „Jen si nemyslím, že to bude něco, co bys chtěla slyšet.“ „Řeknete, že je to obyčejná shoda náhod, co? Joy si to taky nejdřív myslela. V době, kdy neměla ani jednu hvězdičku. Takže jestli tomu chcete věřit, užijte si to.“ Pomalu přikývnu, ale mlčím. „Vždycky lidem rozdávaj deky,“ poznamená Bethany, pohodí hlavou směrem k obrazovce a přejede si šedozelenou žvýkačkou přes zuby. „Proč? Když není zima?“ „Při šoku klesá tělesná teplota,“ odpovím automaticky a snažím se zastřít podráždění z její lakonické reakce na drama, které se jí odehrává před očima. Ona to říkala. Nezdá se, že by si uměla představit, co to znamená pro postižené jedince. Pro ni jsou jen mrňavými 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183448