100
Janusz A. Zajdel
„Pojì!“ fiekla. „Vzala jsem ti nûco k jídlu. Moc Ïlut˘ch sice nemám, ale nemÛÏu se dívat na to, jak se trápí‰.“ Vstal a bezmocnû se nechal vtáhnout do v˘tahu a pak do kabiny. Teprve tam se nadobro probudil a zakousl se do ãtvrtky grilovaného kufiete. Skleniãka vína ho uÏ úplnû probudila. Dívka mûla opravdu v˘ãitky svûdomí. Myslela si, Ïe mÛÏe za to, Ïe se Sneer dostal do maléru, a chtûla mu to nûjak vynahradit. Ta péãe úplnû cizí dívky, kterou neznal ani podle jména, ho dojala. „Opravdu náhodou jsem vûdûla, jak se jmenuje‰ a co dûlá‰,“ vysvûtlovala mu v rychlosti kvapnû a napfieskáãku. „Ten chlápek hledal dobrého liftera. Ví‰, tady holky vûdí o kaÏdém, kdo tu bydlí tfieba jen pár dnÛ. Prostû v baru drbou. A ten pfiiple‰lej mû pozval na nûco na zub, a tak... chtûla jsem se mu nûjak odvdûãit... To byl nûkdo od policie?“ „Ne. Sám má nûjak˘ problémy,“ prohodil Sneer mezi dvûma sousty kufiete. „A pfiitom jsem se do toho pfiipletl i já. Ale není to ani tvoje, ani jeho vina.“ V‰iml si, Ïe se mu dívka dívá na pravé zápûstí. „Vidí‰?“ usmál se. „Toho drobného problému jsem se zbavil, ale pofiád jsou tu je‰tû jin˘, hor‰í. To je ov‰em uÏ nûco úplnû jin˘ho.“ PoloÏil jí ruku na dlaÀ. „AÈ uÏ je to jak chce, díky za pomoc. Jak se jmenuje‰?“ „Alenka.“ „PfiekáÏím ti v práci, Alenko. Za chvíli pÛjdu.“ „NepfiekáÏí‰ mi tu. Ráno by sem mûl pfiijít jeden chlápek, kter˘ mi schovává body... Ví‰, nemám je na svém Klíãi. A dnes pfiece nemusím pracovat... za body. A vÛbec, stejnû bych chtûla zaãít dûlat nûco jiného. Kdybych si mohla poctivû vydûlat dejme tomu tak... dvû stovky Ïlut˘ch mûsíãnû, neztrácela bych mládí a zdraví v t˘hle pfií‰ern˘ putyce.“ „Dvû stovky?“ Sneer se na ni s úÏasem podíval. „Tolik nedostávaj ani nuláci na vedoucím místû.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183395