země pořádně nezná, a po těch letech režimní špíny a pomluv vůči němu i jeho rodině… Netušil jsem, jak události naberou spád a Václav se rychle stane miláčkem veřejného mínění. A že ho jednomyslně zvolí parlament složený většinově z komunistů a Národní fronty. Na televizním záznamu už Václava představuji jménem Občanského fóra jako oficiálního kandidáta a Saša Vondra ho současně uvádí jménem Charty jako její tehdejší mluvčí. Říkal jsem vám, jak mi den před prezidentskou volbou zavolal pan Josef Bartončík? Ne. Tehdy byl místopředsedou Federálního shromáždění za Československou stranu lidovou. Upozornil mě na text slibu: že asi pan Havel nebude chtít skládat věrnost socialistické republice. Upřímně řečeno, na to jsme v tu chvíli vůbec nepomysleli. Tak jako v jiných případech, i tady mysleli naši dosavadní protivníci za nás – nebo se snažili předjímat naše myšlenky. Během minuty jsem tedy vymyslel a po telefonu mu nadiktoval nové znění, které se používá prakticky nezměněno dodnes. Byl jste u jednání o složení Čalfovy vlády národního porozumění? Ona se sestavovala nadvakrát. U toho prvního jednání jsem nebyl. Dodržovali jsme totiž princip, že ten, kdo je nominován, se nebude příslušného jednání účastnit. Na jaké ministerstvo vás nominovali? Několik hodin po jednání jsem se dozvěděl, že mě Václav Havel navrhl na vnitro, Čalfa se však postavil ostře proti. A byl jsem z toho šokovaný i já, říkal jsem Vaškovi: „Ani strážmistra nechci dělat!“ Vnitro se mi zdálo jako naprosto nemožné, měl jsem k němu nepřekonatelný odpor. Když Občanské fórum navrhovalo své ministry, jediným kritériem byla odbornost; ještě to nebylo jako dnes, kdy kovaní partajníci střídají resorty jak ponožky. A mě nenapadlo, že bych dělal cokoli jiného než spravedlnost nebo legislativu. Takže se konalo druhé jednání o vládě; u něj už jsem byl.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183392