přijatý zákon se týkal změny jednacího řádu Federálního shromáždění a měnil způsob volby prezidenta z tajné na veřejnou,1 což mělo zajistit lepší kontrolu komunistických poslanců při Havlově nastávající volbě. Předseda FS Stanislav Kukrál poslancům oznámil, že 22. prosince 1989 se sešli zástupci stran Národní fronty, OF, VPN a dalších organizací (mimo jiné např. Socialistického svazu mládeže – SSM) a dohodli se na Václavu Havlovi a Alexandru Dubčekovi jako na společných kandidátech na funkce prezidenta republiky a předsedy FS. Kukrál ale také na 19. schůzi rezignoval na funkci předsedy FS, aby ji uvolnil pro Alexandra Dubčeka. Ve 13.41 byla 19. společná schůze prohlášena za skončenou a sněmovny se o půl třetí odpoledne sešly k odděleným zasedáním, na kterých byly provedeny „volby“ nových poslanců.2 Návrhy kandidátů podávaly politické strany po dohodě s OF a VPN a byly dohodnuty předem u „kulatého stolu“. Ačkoliv se všichni takto „zvolení“ poslanci hlásili k těmto dvěma hnutím, jejich kluby zatím nebyly ustaveny a noví poslanci byli proto považováni za bezpartijní.3 Uvedeným postupem byl Dubček „zvolen“ poslancem slovenské části Sněmovny národů za volební obvod č. 76, ve kterém nahradil rezignovavšího poslance KSS a vysokého stranického funkcionáře Gejzu Šlapku.4 Po „volbách“ se obě sněmovny v 16 hodin opět sešly na nové, 20. společné schůzi, na které byl Alexander Dubček zvolen předsedou FS.5 Druhý den – 29. prosince 1989 – byl za Dubčekova předsednictví ve Vladislavském sále Pražského hradu Václav Havel zvolen jednomyslně – a tudíž i hlasy komunistických poslanců6 – prezidentem republiky. Z celého postupu je vidět, že všichni zúčastnění se snažili zachovat alespoň z formálního hlediska legální postup. Po této stránce předání moci odpovídalo do značné míry událostem z února 1948. Při podrobnější analýze chronologie událostí ovšem i tak vyvstávají určité pochybnosti o legalitě celého procesu. Předpokladem platnosti zákonů je jejich podpis hlavou státu, kterou v daném případě nahrazoval předseda federální vlády Marián Čalfa, a jejich publikování ve Sbírce zákonů, přičemž platnost nastává teprve rozesláním této sbírky, pokud nebylo stanoveno pozdější datum. Všechny výše uvedené právní normy byly publikovány v částce 37 Sbírky zákonů s datem 28. prosince 1989 a po této stránce bylo tedy vše v pořádku. Je však třeba mít určité pochybnosti, zda všechny tři zákony byly skutečně fyzicky publikovány ještě před jejich prvním použitím. Sporné je to především u ústavního zákona o způsobu volby poslanců Federálního shromáždění č. 183/1989 Sb., kde časová prodleva mezi schválením zákona a jeho použitím na samostatném zasedání obou sněmoven byla jen něco přes jednu hodinu. Tato úvaha má ovšem čistě akademický charakter.
Zák. č. 184/1989 Sb. AP ČR, f. FS ČSSR, V. vol. období, Zpráva o 5. schůzi SL, Zpráva o 7. schůzi SN 28. 12. 1989. 3 Cigánek, F. (ed.): Kronika…, s. 11. 4 Tamtéž, s. 45. 5 Tamtéž, s. 70. 6 AP ČR, f. FS ČSSR, V. vol. období, zpráva o 21. společné schůzi SL a SN, 29. 12. 1989. Petr Pithart později přiznal, že pohled na komunistické poslance hlasující jednomyslně pro Václava Havla působil trapným dojmem a že organizátoři celé volby by byli spíše uvítali, kdyby alespoň několik poslanců hlasovalo proti nebo se zdrželo hlasování. 1 2
PÁ D K O M U N I S T I C K É H O R E Ž I M U A S L O V E N S K Á O TÁ Z K A
| 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183211