96
ÚTOK K AR AWETARIŮ Do šapunu Kohorošiwetariů přišel nějaký stařec, aby oznámil, že přijdou Karawetariové a všechny zabijí. Tu se ženy daly do pláče a plakaly a plakaly. Jedna do mne strčila a řekla: „To máme umřít vinou téhleté?“ Já už začínala jejich řeči rozumět. Upadla jsem a rozplakala jsem se. Muži začali hned zarážet do země kolem dokola šapunu kmeny asi dva metry vysoké a svazovali je těsně k sobě, aby šípy skrze ně neproletěly. Ženy zatarasily krátkými kmínky nízký konec přístěnku, aby byly chráněnější. Tak se mohly dostat dovnitř jen šípy vystřelené z druhého konce šapunu. Tušaua poručil hlídat celou noc. Poslal pět mužů na stezku: dva muže hodně daleko dopředu, dva o kus dozadu a jednoho blízko šapunu. Říkají, že když náčelník pošle víc než pět mužů, že začnou spolu mluvit a smát se, nepřítel přijde a slyší je. Náčelník poručil dále, aby se poschovávali kolem šapunu jeden tu a druhý tam, a řekl: „Když uslyšíte lidské hlasy, utíkejte nás zavolat, aby se všichni mohli seběhnout.“ Minulo několik dní a žádný nepřítel se neukázal, muži začali říkat: „To už nepřijdou, bojí se nás. Báli se bělocha (mého otce), který byl sám, tím víc se budou bát nás, protože nás je mnoho a máme šípy.“ Jednou ráno šli dva Kohorošiwetariové sbírat kořeny a kůru, z kterých se dělá kurare. Uviděli v dálce karawetarijské muže přecházet po velkém
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183139