mocných krav skončila na pultech obchodů. Všichni masožravci ve vší vážnosti věřili, že odvětví, jehož zisky pocházejí – chrch, chrch – z trápení zvířat, se najednou začne – chrch, chrch – chovat férově.“ „Ještě před dvěma měsíci jsi sama byla masožravcem,“ poznamenává Jiminy. Ještě než jí odpovím, přepadá mě několikaminutový záchvat kašle. „Maso a zločinnost, to prostě patří k sobě. Nebo jsi snad někdy něco slyšela o salátové mafii?“ „No jistě,“ souhlasí Jiminy, „určitě taková taky existuje.“ „To pochybuju. Existuje ovšem anglická masná mafie, ruská masná mafie, belgická masná mafie a taky německá masná mafie. A to jsou jen ty, o kterých jsem něco četla. Všechny ostatní země mají pravděpodobně svou vlastní masnou mafii. Možná kromě Monaka. Slyšela jsi o tom, že belgická masná mafie nechala nájemným vrahem zabít zvěrolékaře, protože odhalil podvodné obchody s hormony?“ „Jdu si do postele číst. Už to nemůžu poslouchat,“ odchází Jiminy. „Dobrou noc.“ Už zase nemůžu spát. V poslední době se mi to stává často. Možná to souvisí s tím, že jsem přestala jíst maso. Nebo s mým kašlem. Taky Bulli mi strašně moc chybí. Vůbec si nemůžu zvyknout, že při jízdě autem už neleží na sedadle spolujezdce a neblokuje čumákem řadicí páku. Jak tak ležím a zírám do tmy, pořád přemýšlím, co se právě teď po celém světě děje ve velkovýkrmnách, na jatkách a v pokusných laboratořích. Ze všech otřesných objevů, jaké jsem učinila během svého života – rodiče nejsou zas tak perfektní, láska je pomíjivá a pravděpodobně se taky nikdy nebudu prohánět sportovním kabrioletem po Paříži a mé dlouhé vlasy přitom nebudou vlát ve větru – bylo toto nejhorší: za jasným a přátelským světem supermarketů a lékáren se skrývá nelítostná a pochmurná továrna na utrpení, peklo, ve kterém jsou zvířata týranými dušemi a lidé ďábly, kteří je mučí. Připadám si,
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182964