98 n Úvod do studia práva
disciplinární, odpovìdnost soukromoprávní (odpovìdnost za porušení povinností ve vztazích upravených soukromoprávní metodou úpravy). A. Trestný èin Trestným èinem se rozumí pro spoleènost nebezpeèný èin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákonì. Èin, jehož stupeò nebezpeènosti pro spoleènost je nepatrný (u mladistvých pachatelù musí být stupeò nebezpeènosti èinu pro spoleènost vyšší než malý), není trestným èinem ani v pøípadì, že vykazuje znaky trestného èinu. Aby šlo o trestný èin, je nutno splnit zároveò dvì podmínky: Aa. èin musí být nebezpeèný pro spoleènost (materiální podmínka); Ab. èin musí vykazovat znaky uvedené v trestním zákonì (formální podmínka). Obì podmínky musí být splnìny souèasnì, pokud by byla naplnìna pouze jedna, nejde o trestný èin. Aby byl pojem trestného èinu plnì vymezen, je tøeba doplnit, že trestní zákon považuje ze trestné, a tedy ze trestný èin, také pøípravu ke zvlášť nebezpeènému trestnému èinu, pokus trestného èinu, organizátorství, návod a pomoc k trestnému èinu. Ad Aa) Pojem nebezpeènost trestného èinu pro spoleènost není v zákonì definován, jsou v nìm však stanovena kritéria, z nichž se v konkrétním pøípadì vychází pøi hodnocení jejího stupnì. Kritérii jsou pøedevším osoba pachatele, míra zavinìní a pohnutka, zpùsob provedení èinu a jeho následky, jeho okolnosti a význam chránìného zájmu, který byl èinem dotèen; zèásti jsou tato kritéria vymezena v tzv. pøitìžujících a polehèujících okolnostech. Ad Ab) Pod pojmem znaky uvedené v zákonì je možno rozumìt naplnìní znakù nìkteré ze skutkových podstat trestných èinù popsaných ve zvláštní èásti trestního zákona a dále stanovený vìk pachatele a jeho pøíèetnost. V trestním právu se nutnì projevují urèité výrazné rysy vyplývající z povahy práva, zejména se tu projevuje jednota represe (trestání) a výchovy. Za spáchaný èin ukládá trest po provedeném trestním øízení soud. Systém trestù je upraven tak, že zahrnuje takové újmy, které na základì spravedlivého postihu odpovídají závažnosti deliktu. Ve smyslu trestního zákona mùže soud uložit nìkterý z tìchto taxativnì vymezených druhù trestù: odnìtí svobody, obecnì prospìšné práce, ztrátu èestných titulù a vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti, zákaz èinnosti, propadnutí majetku, penìžitý trest, propadnutí vìci, vyhoštìní a zákaz pobytu. Žádný jiný druh trestu nemùže být podle èeského právního øádu za trestné èiny uložen. Kromì trestù mohou být ukládány i ochranná opatøení, ale jen ta, která jsou upravena trestním zákonem. Úèelem trestu je chránit spoleènost pøed pachateli trestných èinù, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné èinnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl øádný život, a tím pùsobit i na ostatní èleny spoleènosti (jde tedy o individuální a generální prevenci). B. Správní delikt Správní delikt je protiprávní jednání spoleèensky škodlivé, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které ukládá správní orgán na základì zákona a zpùsobem zákonem stanoveným sankci. Hodnoty a zájmy spoleènosti jsou chránìny èasto ustanoveními jednak o správním deliktu, jednak o trestném èinu. Hranice mezi trestnými èiny a správními delikty bývá spatøována zejména v závažnosti deliktu a dále v rozdílném stupni spoleèenské nebezpeènosti, resp. škodlivosti. Pøitom hranice mezi trestnými èiny a správními delikty se pod vlivem øady
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182927
Právní odpovìdnost n 99
pøíèin mùže mìnit a vyvíjet. Podle platné èeské úpravy se pøi tom vychází ze zásady, že u vìtšiny správních deliktù je rozhodnutí správního orgánu pøezkoumatelné soudem. V platném èeském soudním øádu je možno rozlišovat: n Pøestupky – zde mùžeme vymezit spoleèné a odlišné rysy mezi trestnými èiny a pøestupky. Spoleèným atributem trestných èinù a pøestupkù je, že v obou pøípadech jde o protispoleèenské èiny, dále je shodné i to, že se vyžaduje zavinìní jednajícího, jeho pøíèetnost a dosažení pøedepsaného vìku. Trestný èin se liší od pøestupku v materiálním znaku, tj. stupni spoleèenské nebezpeènosti; rozdíly lze vysledovat i ve vymezení pøestupkù, kdy za pøestupek lze považovat i jiné zavinìné protispoleèenské jednání, než které je uvedené v Zákonì o pøestupcích za podmínky, že takové jednání je za pøestupek oznaèeno v jiném zákonì (napø. stavebním, celním apod.), pokud ohrožuje nebo porušuje zájem spoleènosti. Dalším rozdílem jsou i kvalitativnì odlišné právní následky spojené se spácháním deliktu; škála sankcí za pøestupek je užší, sankce jsou mírnìjší a jako sankci nelze nikdy uložit trest odnìtí svobody, za pøestupek lze uložit pouze napomenutí, pokutu, zákaz èinnosti a propadnutí vìci. I zde lze za spáchaný pøestupek uložit ochranné opatøení za podmínek, které vymezuje zákon. Navíc od uložení sankce lze v pøípadì rozhodnutí o pøestupku upustit, jestliže k nápravì pachatele postaèí samotné projednání pøestupku. n Jiné správní delikty fyzických osob postihované na základì zavinìní. n Správní delikty právnických a fyzických osob postihované bez ohledu na zavinìní (tedy na základì odpovìdnosti objektivní). Sankce ukládané za správní delikty mohou mít povahu relativnì ménì tíživé újmy. C. Disciplinární delikty Disciplinární delikt spoèívá v porušení discipliny, urèité káznì založené na plnìní zvláštních právních povinností vyplývajících ze specifických právních vztahù (napø. soudci, advokáti, lékaøi). O disciplinárních deliktech rozhoduje subjekt nadaný ze zákona disciplinární pravomocí. Zajišťuje se tak øádný výkon veøejné služby a vnitøní poøádek. Typickými disciplinárními sankcemi jsou dùtka, veøejná dùtka, snížení platu. Pro podstatu disciplinární odpovìdnosti je tedy rozhodující, že má interní povahu, je uplatòována jen vùèi osobám, které jsou na základì právního pomìru ve vztahu urèité odpovìdnosti vùèi tomu, kdo disciplinární odpovìdnost uplatòuje. Odpovìdnostní disciplinární vztah proto zaniká, jakmile konèí takový pomìr. D. Soukromoprávní delikty Na rozdíl od jiných forem právní odpovìdnosti tu vzniká zásadnì odpovìdnostní vztah mezi tím, kdo nesplnil povinnost (delikventem) na jedné stranì, a subjektem, jemuž vznikla újma, a nikoliv vztah mezi delikventem a subjektem, který autoritativnì rozhoduje o uložení sankce. Zvláštní je, že oprávnìní z odpovìdnostního vztahu (oprávnìní, jež až dosud nemìl) tu vzniká tomu subjektu (fyzické osobì èi právnické osobì), kterému bylo protiprávním jednáním porušeno (resp. ohroženo) právo. Tím se zásadnì odpovìdnostní delikty soukromoprávní povahy liší od odpovìdnosti za trestné èiny, pøestupky a správní delikty (odpovìdnostní vztah tu vzniká mezi státem reprezentovaným státním orgánem a tím, kdo nesplnil povinnosti) i od odpovìdnosti za disciplinární delikt (odpovìdnostní vztah tu vzniká mezi delikventem a tím, kdo na základì zákona odpovìdnost uplatòuje).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182927
100 n Úvod do studia práva
Typické také je, že rušiteli tu vzniká povinnost nést sankci, jež smìøuje k obnovení porušených právních vztahù, popø. poskytnutí odpovídajícího zadostiuèinìní (satisfakce). Mùže spoèívat napøíklad v povinnosti nahradit zpùsobenou škodu, v povinnosti vydat bezdùvodné obohacení, v povinnosti odstranit vady vìci, popøípadì poskytnout pøimìøenou slevu, zaplatit úroky èi poplatky z prodlení apod. Odpovìdnost za delikty postihované sankcemi typickými pro soukromoprávní metodu úpravy vztahù se projevuje v rùzných konkrétních formách. V podrobnostech je odlišnì upravena odpovìdnost za škodu podle obèanského zákoníku a obchodního zákoníku, odpovìdnost za škodu podle zákoníku práce a podobnì. Tìmto v podrobnostech rozdílným právním institutùm je spoleèné: n odpovìdnostní právní vztah vzniká mezi subjekty (typicky fyzickými osobami èi právnickými osobami), které jsou navzájem ve vztahu právní rovnosti; n odpovìdnostní povinnost má pøedevším reparaèní funkci, smìøuje k maximálnì možnému obnovení porušených (ohrožených) právních vztahù a chránìných zájmù. Protiprávním jednáním mùže zároveò vzniknout delikt soukromoprávní a delikt veøejnoprávní (trestný èin, správní delikt). Tak podle § 420 obèanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou zpùsobil porušením právní povinnosti; podle § 224 trestního zákona bude odpovídat ten, kdo jinému z nedbalosti zpùsobí tìžkou újmu na zdraví. Tak mùže vedle sebe zároveò vznikat odpovìdnost veøejnoprávní a soukromoprávní, napøíklad byla-li protiprávním jednáním zpùsobena škoda na zdraví, majetku nebo životním prostøedí.
10.4.1.2 Protiprávní stav a právní odpovìdnost V urèitých výjimeèných pøípadech (s ohledem na zvýšenou ochranu ostatních osob) spojuje právo vznik právní odpovìdnosti s urèitým fakticky nastalým stavem, který je v rozporu s objektivním právem, a proto právo ukládá napø. i subjektu, který takový stav nevyvolal, aby jej odstranil. I když v tìchto pøípadech je zpravidla protiprávní stav dùsledkem porušení právních povinností, není to dùležité pro založení odpovìdnosti ani se tato skuteènost nezkoumá, rozhodující je nastalý výsledek bez ohledu na to, jak k nìmu došlo (napø. nemoc z povolání èi pracovní úraz).
10.4.2 Negativní dùsledek protiprávního jednání (stavu) Dalším pøedpokladem vzniku právní odpovìdnosti je ve vìtšinì pøípadù existence negativního dùsledku protiprávního jednání, resp. stavu – újmy. Újma mùže být buï majetkového charakteru (napø. škoda, vada plnìní), nebo nemajetková (újma na cti nebo zdraví, porušení nebo ohrožení bezpeènosti státu).
10.4.3 Kauzální nexus Pøíèinný vztah mezi jednáním a následkem (kauzální nexus) spojuje jednání s následkem. Právní vìda vychází pøi zkoumání pøíèinné souvislosti jako prvku odpovìdnosti z obecných
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182927