98 / za sopkami po čechách
Pustý zámek Souřadnice: sever – 50°14′24″, východ – 13°05′44″ Okres: Karlovy Vary Turistické značení: není Cyklotrasa: není Dostupnost: pěšky z Doupova Obtížnost: výstup pro zdatnější turisty Fenomén: sekvence lávových proudů Ze silnice z Doupova na Lomnici asi 2 km za Doupovem odbočuje doleva cesta chráněná alejí. Ta vede k Pustému zámku (928 m n. m.), druhému nejvyššímu kopci Doupovských hor. V Doupovských horách by mohlo jakékoliv značení příliš usnadňovat život cvičícím se vojákům, a tak většinou nezbývá než se spolehnout na vlastní orientační schopnosti. Od silnice je dobré se držet stoupající cesty až do místa, za nímž by začala zase klesat, a zde odbočit doprava, tedy na západ, na méně nápadnou lesní cestu, která vede až na vrchol Pustého zámku. Jak je jistě každému nápadné již v mapě (ale přímo to bije do očí na místě), vrchol Pustého zámku je výrazně protažený ve směru východ–západ. Nejedná se však o žílu vypreparovanou z okolních hornin selektivní erozí, jak by se z morfologie mohlo na první pohled zdát. Při pokračování obhlídky Pustého zámku přes vrchol západním směrem a po hřbetnici dále dolů po svahu je zajímavé sledovat, jak je svah tvořen jakýmisi obřími schody. Každý schod tvoří horizontálně uložené čedičové těleso – jeden lávový výlev. Těch výlevů je tu přes třicet. Proč netvoří tabulovitou stolovou horu, jakou je například Úhošť, ale takovýto špičatý štít? Podle všech dosavadních poznatků patří tato lávová sekvence ke starší etapě vývoje doupovského vulkanického komplexu, ještě před vmístěním subvulkanických hornin u Doupova. Jak se tento první vulkán začal rozpadat, jednotlivé obří sesuvy ukrajovaly ze svahů vulkánu obří porce sopečných hornin, jako by je někdo okrajoval obří naběračkou na zmrzlinu. A uprostřed, v nejstabilnějším místě, zůstal stát jako troska masiv Pustého zámku. Asi nejzajímavější lávový proud na Pustém zámku je hned ten nejvyšší. Při detailním obhlédnutí jeho báze na západním okraji vrcholové plošinky je možné objevit několik válcovitých dutin podobných těm ve Skalkách skřítků nebo na Mravenčáku. Na rozdíl od Skalek skřítků, ale podobně jako na Mravenčáku, rostoucí stromy tady zalila láva. Čerstvé dřevo bylo ovšem plné vody, a proto nezačalo hned hořet, o chvilku později již láva bránila přístupu kyslíku, což proces hoření a destrukce stromů opět zbrzdilo. Mezitím se kolem studeného dřeva vytvořila tenká slupička utuhlé lávy, která získala onen trubkovitý tvar. I když o něco později dřevo stromů mohlo vyhořet, trubkovité útvary již v lávě zůstaly.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182890