molekul a vazeb vracejí do koloběhu látek v živé přírodě. Lze předpokládat, že se v budoucnosti pomocí vyšších a nižších hub bude možné štěpit veškerý organický odpad vznikající při lidské činnosti (pravděpodobně i plasty). Houby jsou navíc schopné v sobě akumulovat těžké kovy a tím od nich očistit okolí, takže je vhodné se zabývat i jejich enzymatickými schopnostmi při snadné likvidaci odpadu. Jsou geneticky plastické a snadno vznikne varianta přizpůsobující se konkrétním podmínkám.
Požadavky kloboukatých hub na stanoviště Houby dělíme na saprofytické, které rozkládají organické zbytky, nejčastěji rostlinnou hmotu, a parazitické, odebírající organické látky z živých rostlin, např. sírovec (Laetiophorus sulphureus). Mnohé druhy hub rostou v symbióze s rostlinami, hlavně se stromy, keři nebo i s trávou – špička obecná (Marasmius oreades). Tento jev se nazývá mykorrhiza (hřibovité houby). Vzájemně se zásobují látkami. Některé houby (koprobionti) rostou na hnoji, např. hnojník obecný (Coprinus comatus). Půdní saprofytické houby rostou většinou v humusových, na dusík bohatých půdách a často vyžadují přítomnost a rozmnožení určitých mikroorganismů, kteří jim připravují vhodný substrát, např. žampion (Agaricus bisporus). Mnohé druhy jedlých hub zase dobře rostou v písčitých humusových půdách, např. bedly (Macrolepiota). Protože písčité
půdy špatně zadržují vodu, je výskyt plodnic na tomto podkladu obzvláště závislý na dostatku vody. Podhoubí v půdě běžně prorůstá plochu jednoho nebo i více m2. Postupně se po obvodě rozrůstá a opouští využitý prostor. Ve dřevě často několik podhoubí různých druhů hub postupně po sobě využívá a rozkládá tentýž organický materiál. Velký počet jedlých hub roste saprofyticky ve dřevě. Čerstvé dřevo představuje kompaktní substrát, který je pro ně velkou zásobárnou živin a energie. Dřevo obsahuje současně málo vody, je tedy nutné ji v období tvorby většího množství plodnic doplňovat.
Zdroje vody Použití kapilární závlahy pomocí nasávání vody ve skelném pletivu je při použití jiných substrátů, než je kompaktní dřevo, náročné na vhodné technické řešení. U jemných substrátů, např. u půdního, u slámy nebo pilin, dojde snadno k přemokření a hnilobě. Podhoubí vyžaduje vlhký, a navíc většinou i vzdušný substrát. Samotná voda a dřevo nepředstavují jistý úspěch. Voda musí být ve dřevě ve vhodném množství. Ani v přírodě dřevo částečně ponořené do vody v lesní tůni není na své části nad vodou významně prorostlé kloboukatými houbami. Hniloba zničí přirozenou strukturu dřeva a přeruší struktury, které slouží k vedení vody ve dřevu. Platí to ale jen pro přírodní podmínky. Když se voda udržuje čistá, lze špalek prorostlý myceliem položit do ploché mísy s vodou a tak pěstovat plodnice. (více u Jidášova ucha, str. 110–111).
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182867